V minulém článku jsme se zabývali prací v rámci EU, doručováním písemností či odškodňováním. Pak jsou tu důležité změny, které díky novele nastanou od 1. ledna 2021. Které to jsou?
Režim sdíleného pracovního místa dnes funguje už ve čtyřech zemích EU, například v Německu jsou s ním velmi dobré zkušenosti. Je to vhodný institut pro případy, kdy má zaměstnavatel zaměstnance, kteří nemůžou pracovat na plný úvazek. Nemusí to být jen rodič pečující o dítě, ale i senior, student nebo třeba zaměstnanec, který bude odcházet, a zaměstnavatel má zájem, aby plynule zaučil „nováčka“.
„Část personalistů sice říká, že sdílené pracovní místo již využívají, tudíž jeho zakotvení v zákoně není potřeba, já ale tento názor nesdílím – nastavení podmínek zajišťujících právní jistotu obou stran pracovního poměru je důležité,“ upozorňuje právnička Alice Hejzlarová.
Zaměstnavatel si nově může se dvěma i více zaměstnanci domluvit kratší pracovní dobou se stejným druhem práce. Uzavře dohodu s každým zaměstnancem a zaměstnanci si budou na jednom pracovním místě sami po vzájemné dohodě rozvrhovat pracovní dobu do směn tak, aby každý z nich naplnil průměrnou pracovní dobu nejdéle v rámci čtyřtýdenního vyrovnávacího období.
„Režim sdíleného pracovního místa je možné jednoduše ukončit dohodou nebo výpovědí s 15denní výpovědní dobou. Pokud závazek alespoň jednoho zaměstnance zanikne, režim sdíleného pracovního místa u ostatních zaměstnanců platí do konce probíhajícího vyrovnávacího období. Pro praxi je důležité i to, že pokud se na tom zaměstnanci dohodnou, respektive udělí souhlas, může docházet k flexibilnímu zastupování při jejich nepřítomnosti,“ vysvětluje zkušená právnička.
Dávejte si pozor na to, že bez dohody nebo souhlasu zaměstnanec nemá povinnost zastoupit druhého zaměstnance a vzájemně se „vykrývat“.
Velkou změnou v novele je počítání dovolené na hodiny. Zuby si na tom podle Alice Hejzlarové budou lámat i zkušené mzdové účetní a personalisté. Dojde však k nastolení spravedlivější situace mezi zaměstnanci, protože se eliminují rozdíly ve vztahu k nároku na dovolenou mezi lidmi, kteří mají různě dlouhé směny: „Změna spočívá ve vymezení nové časové jednotky – jedna pracovní hodina nahrazuje dosavadní ‚pracovní den‘.“
Výměra dovolené sice zůstává stejná, nově se však zavádí jen jeden základní typ dovolené – dovolená za kalendářní rok (respektive její poměrná část). Ruší se nárok na dovolenou za celé kalendářní měsíce – v těchto případech bude mít zaměstnanec za každý odpracovaný týden nárok na dovolenou za poměrnou část kalendářního roku ve výměře 1/52 dovolené za kalendářní rok. Rovněž se ruší i krácení dovolené s výjimkou neomluvené absence.
Odpadají tak odlišnosti ve způsobu výpočtu délky dovolené v situaci, kdy zaměstnanec nesplnil podmínku pro přiznání práva na dovolenou za kalendářní rok nebo jeho poměrnou část, ale současně odpracoval v daném kalendářním roce alespoň 21 dní.
„Mezi další novinky patří například změny související s krácením dovolené, způsob započítávání překážek v práci do ‚výkonu práce‘ pro účely posouzení nároku na dovolenou, převod dovolené do následujícího kalendářního roku nebo řešení délky dovolené v případě, že se zaměstnanci v průběhu kalendářního roku změní délka stanovené týdenní pracovní doby,“ varuje právnička.
Ačkoliv tento dokument viděly oči několika právníků, LMC s. r. o. není advokátní kancelář. Tento dokument proto prosím chápejte jako informativní, s obecným charakterem, který nereflektuje vaše konkrétní požadavky nebo poměry. Nezamýšleli jsme ho jako právní poradenství, komplexní vyjádření zákona nebo návrh na řešení vašich individuálních požadavků, a proto neodpovídáme za soulad tohoto dokumentu s právními předpisy, ani za použití tohoto dokumentu jinak než v souladu s námi zamýšleným účelem. Pokud ve vaší společnosti řešíte ochranu osobních údajů, doporučujeme vám obrátit se na nezávislou právní kancelář a probrat s ní veškeré postupy tak, aby vyhovovaly přesně vašim účelům.
Foto: Václav Jedlička