Měsíc a půl neplacené práce kvůli diskriminaci, která dopadá na ženy, a to napříč odvětvími a evropskými zeměmi. To je důvod, proč EU symbolicky připomíná den, kdy „muži již mají vyděláno“, tedy v průměru si už vydělali částku, na kterou ženy musí pracovat až do konce roku. „Ženy i letos 15. 11. přestávají za svoji práci pobírat mzdu a dále do konce roku 2023 oproti mužům pracují zadarmo,“ přibližuje dlouhotrvající problém Evropská komise na svém oficiálním webu.

Ženy v EU vydělávají na stejný plat o 1,5 měsíce déle než muži

Průměrný hrubý hodinový výdělek žen v Evropské unii je dlouhodobě zhruba o 13 % nižší než u mužů. Tento rozdíl v odměňování (tzv. gender pay gap) se rovná rozdílu přibližně jednoho a půl měsíčního platu ročně.

Situace se v rámci jednotlivých států Unie liší a řada zemí zavedla svůj národní Den rovného odměňování (Equal Pay Day) v závislosti na aktuálních údajích o genderových rozdílech v odměňování. Tyto dny se připomínají na jaře, coby datum, kdy ženy teprve dohánějí mzdovou úroveň, na kterou jejich mužští kolegové dosáhli už ke konci předchozího roku.

Česko je horší než evropský průměr

Rozdíl v odměňování mužů a žen je v České republice dlouhodobě větší než průměr Evropské unie. „Letos musely ženy v Česku pracovat zhruba o 60 dnů déle než muži, aby dosáhly stejné roční odměny,“ uvádí organizace Business & Professional Women, která o problematice informuje na webu Equal Pay Day.cz.

Rozdíl se podle jejích dat výrazně mění s věkem. Nejvyšší je mezi 40–44 lety, kdy dosahuje až 23 %. To souvisí zejména s mateřstvím a rodičovstvím. Ženy věnují péči o rodinu více času na úkor svého zaměstnání. Rozdíl se mění také podle vzdělání, nejvyšší je u vysokoškolaček, kde jde o 24 %. Vůbec nejvyšší propast mezi pohlavími ve výši odměn je ve finančním sektoru, v němž se liší až o 39 %.

Stejná pozice za stejný plat? Tak schválně…

Podobně jako evropská i tuzemská data mluví také zjištění Platového nástroje Platy.cz, která umožňují sledovat výši mezd na konkrétních pozicích a v konkrétních regionech.

Například finanční manažerky z hlavního města si podle tohoto průzkumu vydělaly o celých 25,3 % méně než jejich kolegové. Obecně jsou v Praze rozdíly v průměrných mzdách mužů a žen nižší než v jiných částech republiky, přesto zde najdeme jednu jedinou výjimku, kdy ženy vydělávají o něco více peněz než muži na stejné pozici.

Situace se liší nejen podle oborů, ale také v závislosti na regionu. Například nákupčí žena si v Praze vydělá „jen“ o 3 % méně než muž na stejné pozici. V Moravskoslezském kraji je tento rozdíl již 7,8 %, v Jihomoravském 11,8 %, ve Středočeském dokonce 13,8 % a na Zlínsku si žena nákupčí vydělá o celých 14,2 % méně.

Takřka všude, na všech pozicích ve všech regionech a ve všech oborech však platí (až na čestné výjimky): muži si za stejnou práci vydělají více než ženy.

Kdy budeme fér?

Jak vysvětluje advokátka Petra Sochorová, odbornice na pracovní právo, ke snížení mzdové diskriminace žen by chtěla přispět evropská směrnice o transparentnosti odměňování. V platnost vstoupila v červnu 2023 a za svůj hlavní cíl má dosažení rovnosti mužů a žen v odměňování a narovnání gender pay gapu. Tento cíl je také součástí Akčního plánu rovného odměňování žen a mužů 2023–2026 přijatého v prosinci 2022, který je jedním ze strategických dokumentů vlády ČR.

Evropská směrnice stanoví některá nová pravidla za účelem zlepšení stávající situace a zavádí další nové povinnosti pro zaměstnavatele, například:

• povinnost zajistit zaměstnancům snadný přístup ke kritériím, která se používají ke stanovení odměn pracovníků, úrovní odměňování a postupu v odměňování pracovníků,
• povinnost poskytnout zaměstnancům informace o průměrných úrovních odměňování rozdělených podle pohlaví,
• povinnost poskytnout uchazeči o zaměstnání informace o výši předpokládané odměny ještě před pracovním pohovorem, tj. v inzerátu.

Zaměstnavatelé budou mít povinnost poskytnout mimo jiné informace o rozdílech a mediánech v odměňování žen a mužů, včetně doplňkových a pohyblivých složek. Tyto informace budou zaměstnavatelé s více než 250 zaměstnanci poprvé poskytovat do 7. 6. 2027 a pak každý rok, zaměstnavatelé se 150–249 zaměstnanci od stejného termínu každé 3 roky, zaměstnavatelé se 100–149 zaměstnanci mají tuto povinnost splnit poprvé do 7. 6. 2031.

Směrnice se vztahuje na zaměstnavatele ve veřejném i soukromém sektoru a zaměstnance v pracovněprávním vztahu, včetně uchazečů o zaměstnání. Zaměstnancům nesmí nikdo bránit, aby sdělovali informace o své odměně pro účely prosazování zásady stejné odměny.

V případě porušení povinností stanovených směrnicí budou zaměstnavatelé nuceni zaplatit sankci a nahradit oběti mzdové diskriminace náhradu rozdílu mzdy nebo kompenzaci nemajetkové újmy, přičemž by mělo platit obrácené důkazní břemeno. Jedná se tedy o obdobné principy, které platí již nyní v případech porušení zákazu diskriminace (nejen) v odměňování. Česká republika by měla směrnici zavést do praxe nejpozději v průběhu roku 2026.