Trendy v HR: Je načase se ptát, jak se chovat k robotům

„Když jsme zadali analýzu nejvýkonnějšímu superpočítači, zjistili jsme, že by mu provedení zabralo deset tisíc let. Kvantový počítač s čipem Sycamore tu samou kalkulaci dokáže vykonat během tří minut a dvaceti vteřin,“ říká výzkumník ve videu, které poslaly laboratoře Google do světa 23. 10. 2019. V ten den lidstvo poprvé vykročilo do éry kvantových počítačů. A s ní do ní vstupují i otázky známé dřív jen ze sci-fi. Třeba: bude mít váš uměle inteligentní kolega stejná práva jako vy?

Jestli se divíte, co to řešíme za blbiny, tak se nenechte mýlit. Automatičtí optimalizátoři procesů, inteligentní chatboti, algoritmy schopné samostatného učení a další formy umělé inteligence jsou už řadu let součástí našeho života. Analýza agentury Gartner’s zjistila, že nějakou formu umělé inteligence bude do dvou let používat 77 % maloobchodních řetězců.

Binární manažer

Inteligentní roboti se běžně používají už i v HR a dá se očekávat, že nám zakrátko budou šéfovat. Nevěříte? Když HR konzultanti Future Workplace ve spolupráci s Oracle vyzpovídali 8370 zaměstnanců v deseti zemích světa, zjistili, že 64 % z nich by důvěřovalo v otázkách řízení firmy více inteligentním robotům než přímým nadřízeným. Celých 82 % respondentů si myslí, že roboti zastanou určité oblasti řízení firem lépe než lidé. S nástupem nové generace kvantových procesorů se navíc objeví „opravdová“ umělá inteligence. Taková, která strojům umožní činit komplexní rozhodnutí ne pouhým výběrem nejvýhodnější varianty z předem nastaveného výběru, ale pomocí kreativního a intuitivního uvažování. Těžko rozlišitelného od uvažování člověka.

Neříkej mi plechovko!

O regulaci vývoje a používání inteligentních strojů už v roce 2017 jednal Evropský parlament. Jedním z hlavních bodů byla otázka, zda by robotům měl být přiznán status „elektronické osobnosti“, která by mohla nést zodpovědnost za důsledky své činnosti. V reakci na to sepsalo 156 odborníků na umělou inteligenci nótu, která takové uvažování odsoudila. Experti varovali, že by se za elektronickou osobnost mohli schovávat vlastníci a designéři robotů a vyvazovat se tak ze zodpovědnosti za vlastní pochybení. V nastalé debatě pak trochu zapadla otázka, zda by elektronická osobnost, kromě zodpovědnosti a povinností, měla i práva. Odpůrci konceptu elektronické osobnosti tvrdí, že je zbytečné o něčem takovém vůbec uvažovat. I sebeinteligentnější roboti budou podle nich pořád jen stroje. Přiznávat jim práva dává stejný smysl, jako je dát například pile. Což ale není tak úplně pravda.

Některé chytré roboty můžete využít hned teď. Třeba našeho Arnolda, který během pár krátkých online rozhovorů zjistí, co si lidi ve vaší firmě myslí a co by třeba rádi změnili.

Řada odborníků na umělou inteligenci soudí, že pokud budeme chtít vytvořit opravdu inteligentní stroj schopný autonomního uvažování, budeme do něj patrně muset zabudovat i ryze lidské vlastnosti. Schopnost vnímat příjemné a nepříjemné pocity, chápat souvislost minulosti s budoucností a domýšlet důsledky svého rozhodování v kontextu sociálních interakcí. Vědomost vlastní smrtelnosti. Pokud pak bude stroj schopný vnímat etické dopady svého chování, bude také schopen vnímat i neetické chování směrem k sobě? A bude se domáhat práv, která by ho chránila?

Právo nebýt sešrotován

Jsou vědci, kteří tvrdí, že zcela inteligentní stroje vnímající emoce mít nebudeme. Například filozof a odborník na aplikovanou etiku John Basl s tímto názorem vystoupil na loňském Web Summitu. V budoucnosti bude podle něj existovat umělá inteligence, která snad bude schopna vyřešit problémy lidské civilizace, ale nebude z toho pociťovat uspokojení. Připustil, že ji budeme vnímat jako člena společnosti s jistými právy. Ne ovšem abstraktními právy vlastními lidskému uvažování, ale spíše práva, která každému členovi společnosti definují místo v ní a zaručují ochranu před ostatními členy.

Další člen diskusního panelu Ben Goertzel, vývojář celosvětové platformy umělé inteligence SingularityNET, mu ovšem oponoval. Podle jeho názoru budou roboti s velkou mírou autonomity pravděpodobně inteligentnější a výkonnější než ti, kteří budou operovat v rámci klasického strojového myšlení. Tím pádem jim budou vývojáři i zákazníci dávat přednost a zároveň s rostoucím počtem a mírou autonomity bude růst i tlak na to, aby dostali práva. „Pokud stvoříme robota schopného svobodného autonomního rozhodování, budeme mu muset přiřknout práva, která jeho svobodu budou chránit,“ tvrdí. „Jinak mu znemožníme rozhodovat se správně.“

Robot občanem

Goertzel není sám. Například v Jižní Koreji, Hongkongu či na Maltě se o právech robotů už dnes diskutuje a Goertzelově robotí dámě jménem Sofie dokonce Saúdská Arábie udělila v roce 2017 oficiální občanství.

Byron Reeves a Clifford Nass už v polovině 90. let minulého století poukázali na to, že pokud se člověk setká s jakoukoliv sociální interakcí, byť simulovanou počítačem, bude protistranu podvědomě považovat za živou bytost. To si můžete ověřit sami. Stačí si přečíst debaty pod videi firmy Boston Dynamics, která na YouTube zveřejňuje záznamy pokusů s autonomními roboty. Pasáže, kde výzkumníci do robotů různě kopou, strkají a snaží se je shodit ze schodů, vyvolávají mezi uživateli spolehlivé pobouření. „Nevím proč, ale pokaždé, když vidím, jak do robota kopnete, je mi ho líto,“ svěřuje se jeden z nejvíce „lajkovaných“ komentářů. Ten s nejvíce kladnými ohlasy jde pak ještě dál: „Až to tu roboti převezmou, tak ten chlápek, co do nich kope, půjde na řadu první.“

Máme se inteligentních robotů bát?

Ať je to, jak chce, soužití s inteligentními stroji nebude bez rizik. „Musíme brát v potaz situaci, kdy se umělá inteligence rozhodne fungovat záměrně špatně, aby se nám pomstila za to, že jí upíráme práva,“ říká Ben Goertzel. „Musíme také uvažovat o scénáři, že budeme žít s umělou inteligencí, která tu naši přesahuje,“ pokračuje. „Debata pak nedává smysl, protože je to, jako by mouchy přemýšlely o tom, jaká práva udělí lidem.“

Jeho predikce samozřejmě nemusíme vykládat tak, že nám za pár let bude vládnout Centrální mozek lidstva. Problémy budou patrně daleko subtilnější, například to, že lidé budou upřednostňovat interakce s technologiemi před často komplikovanými vztahy s lidmi. Je možné, že se naše sociální skupiny velmi brzy smrsknou na velikost jednoho člověka a jeho robotického společníka. Nemusíme se zatím bát Terminátorů. Film „Ona“ popisující milostný vztah muže a inteligentního operačního systému ale může být realitě dost blízko.

Nové výzvy

Technooptimisté tvrdí, že nějaké formy skutečně inteligentní umělé entity se dočkáme v horizontu 5–15 let. Jiní poukazují na to, že podobné odhady se objevují už řadu desetiletí a hranice se neustále posouvá do budoucnosti. Na sepisování HR manuálu definujícího pravidla chování vůči robotickým kolegům je tedy ještě brzy. Debatu, zda máme inteligentní roboty považovat za pouhé nástroje, nebo jim přisuzovat nějaká práva, už bychom ale měli vést.

Sdílejte
 
Spolupracují s vámi manažeři při náboru?
0