Řešení whistleblowingu ve firmách je u nás zatím hlavně věcí transparentní, zdravé a férové firemní kultury. Až se však podaří odklepnout zákon o ochraně oznamovatelů, budou mít všechny firmy nad 50 zaměstnanců povinnost se whistleblowingem systematicky zabývat. Zřejmě už od léta příštího roku. Je tedy dobré na to myslet a chystat se již teď.

První výsledky: vyšší spokojenost i konec šikany

Jak ukazují zkušenosti těch, kteří už nyní systém pro oznamování problematického jednání využívají, přínosy péče o whistleblowery jsou nečekané. A to v pozitivním smyslu. Příkladem jsou firmy, které využívají platformu Nenech to být. Vznikla jako projekt zaměřený na to, jak bezpečně upozornit na šikanu ve školách, a rozrostla se do nástroje pomáhajícího budovat bezpečnou firemní kulturu.

V Nenech to být nedávno shrnuli zkušenosti firem, které platformu využívají. Tady je několik příkladů pozitivních dopadů:

• Spokojenost zaměstnanců – ve Sportisimu se domnívali, že budou dostávat spíše málo podnětů, ale závažných, nakonec jde o doporučení či prosby, jejichž řešení vede k vyšší spokojenosti mezi pracovníky.
• Konec šikany a lepší výkonnost – zvýšit pracovní výkon se podařilo na Úřadu městské části Brno-střed, kde se díky oznámení odhalila a vyřešila také šikana na pracovišti.
• Firemní kultura – ve firmě Vítkovice Steel zase spojují využití systému s rozvojem firemní kultury.
• Lepší komunikace ve firmě – podobně tomu je ve společnosti AKKA, kde systém pomáhá získávat od lidí zpětnou vazbu a podporuje vnitrofiremní komunikaci.

Zákon přinese firmám nové povinnosti. Jaké?

Nový zákon má zaměstnancům umožnit bezpečně oznamovat a řešit problematické jednání ve firmách i veřejné správě, a to bez odvetných opatření – bez vyhazovu, snížení mzdy a podobně. Na druhou stranu se whistleblower vystavuje postihu, pokud podá vědomě falešné oznámení, což chrání zaměstnavatele. Pokud firma dosáhne počtu 50 zaměstnanců, bude muset přijmout potřebná opatření, jak oznámení přijímat, situaci řešit a ochránit přitom oznamovatele. V zásadě jde o tři možnosti:

1. Firma zavede interní oznamovací systém a ustanoví bezúhonnou osobu, která bude oznámení zpracovávat a posuzovat, zda jsou důvodná.
2. Oznamovací systém také může provozovat externí subjekt.
3. Funguje i systém pod hlavičkou Ministerstva spravedlnosti ČR na adrese oznamovatel.justice.cz.

Ochrana se přitom netýká jen kmenových zaměstnanců, ale například i spolupracujících OSVČ, uchazečů o zaměstnání či bývalých zaměstnanců. I oni budou pod ochranou, pokud nějaké nekalé jednání oznámí.

Zaměstnavatelé budou mít na starosti i osvětu a školení v oblasti whistleblowingu, musí návazně upravit vnitřní předpisy a podobně.

Zavést interní oznamovací systém, nebo externí řešení?

Pečlivě ošetřený interní systém je cesta, jak prát špinavé prádlo primárně doma. Musí být ale skutečně důkladně zajištěn. Podle právníků z advokátní kanceláře Havel & Partners, kteří nabízejí i své whistleblowingové řešení FairWhistle, jsou rizika nefunkčního interního systému pro oznamovatele značná. Jedná se například o finanční ztráty, reputační riziko či zveřejnění obchodního tajemství. Nejúčinnější cestou je zřídit takový vnitřní oznamovací systém, kterému budou potenciální oznamovatelé věřit a který je bude motivovat využít ho jako svoji první volbu.

Administrativní zátěž pro zaměstnavatele

Zákon vzbudil i kritiku. Podle neziskovek Transparency International, Rekonstrukce státu a Oživení hrozí u současné podoby zákona, že ochrana oznamovatelů nebude dostatečná a nepřinese zásadní pozitiva, zatímco ve firmách navýší administrativní zátěž.

Kritizují hlavně komplikovanost zákona. „Nedokážu si představit, že tato pravidla budou bez právníka jasná jak oznamovatelům, tak zaměstnavatelům,“ komentoval návrh zákona Jan Dupák, právník Transparency International. Tato organizace v rámci své právní poradny a whistleblowerského centra vloni podle své výroční zprávy poskytla bezplatnou právní pomoc 240 klientům a sedmi whistleblowerům. Ministerstvo spravedlnosti výtky odmítá.