Klepač, předčítač v továrně nebo plačka. 8 profesí, které v posledním století vymizely

S vývojem pracovního trhu zanikají zaměstnání, aby jiná mohla vzniknout. Dnes se tak už nesetkáváme s profesemi, které byly svého času, některé ještě před několika lety, naprosto běžné. Podívejte se s námi na pozice, na které dnes už bude vypisovat inzerát opravdu jen málokdo.

8 profesí, které v posledním století vymizely

Voraři

Tato profese může být dnes vyobrazována skoro až romanticky, přitom byla fyzicky velmi náročná a především nebezpečná. Voraři, kterým se také říkalo plavci, splavovali dřevo po řekách z českých hor do měst. Nejznámější plavební cesta byla po Vltavě ze Šumavy, kde se mimo jiné musely překonávat zrádné Svatojánské proudy. Potřeba práce vorařů ale klesala s rozvojem železnice v Československu, a tak se od roku 1960 již žádná z řek k převozu dřeva pomocí vorů nevyužila.

Klepači

Napadlo vás někdy, jak lidé vstávali do práce, když neměli budíky? Ve městech si továrny najímaly klepače, kteří vždy zaměstnance vzbudili včas. Tento způsob buzení fungoval především v Anglii a Irsku, kde si občas takto přivydělali i policisté během pravidelných pochůzek. Klepači ťukali na okna tyčemi. Pokud na okna nedosáhli, užívali klasické flusačky. S úlohou osobního budíku jste se ale mohli setkat i na českém venkově. Obstarával ji většinou místní pastýř, který zpíval pod okny.

Ledaři

Luxus v podobě ledu, kdykoliv se nám zachce, naši předci neznali. Proto ještě v 19. století bylo běžné objednávat led během zimy. Těžil se na rybnících a řekách a poté se uchovával po zbytek roku v krabicích v chladných sklepích. Ledovým mužům se také trefně přezdívalo obchodníci se studenou vodou. Vynález chladničky a její rozšíření do domácností ale přispěly ke konci řemesla ledařů.

Ponocný

Obecní hlídač i hasič v jednom. Tak lze popsat práci ponocného, kterého mívala prakticky každá obec. Jeho úkolem bylo ohlídat bezpečnost vesnice před případným útokem, zloději nebo požárem. Většinou pracovali nejen v noci, ale také přes den, kdy například ohlašovali čas nebo se starali o zvonice a zvoničky.

Předčítač v továrně

Manuální práce ve výrobě bývá pro zaměstnance často nekonečná a ubíjející. Zatímco dnes si dělníci můžou pracovní dobu zkrátit poslechem rádia nebo třeba podcastu, před nástupem moderních technologií tomu tak nebylo. Proto bylo ještě před 100 lety běžné, že v továrně seděl na stupínku předčítač, který zaměstnancům četl noviny nebo knihy. Někde dostal výplatu od majitelů fabriky, jinde se na něj skládali dělníci.

Asistent královské stolice

Ač se to může zdát šílené, pro služebníky bylo poctou, když směli asistovat panovníkům při vylučování. Kromě přenášení toalety a očištění zadnice měli asistenti za úkol i hlídání stolice a následně, pokud to bylo potřeba, také úpravu jídelníčku. Odměnou jim bylo výsostné postavení na dvoře, protože panovníci moc dobře věděli, že k nim mají nejblíž.

Plačka

Profese, která měla tradici od starověku až po baroko a na východě Evropy se s ní můžeme výjimečně setkat dodnes. Nejčastěji se jednalo o ženy, které byly najímané jako účastnice pohřbů, aby nebožtíkovi a jeho pozůstalým zvýšily prestiž. Plačky lze dnešní optikou označit za historicky první komparzisty.

Spojovatelky

Zatímco dnes nás po vytočení daného telefonního čísla propojí počítač, ještě relativně nedávno by se hovory bez spojovatelek neobešly. Dámy u sluchátka ručně přepojovaly dráty, abyste se dovolali na číslo, které jste potřebovali. Poslední spojovatelky změnily profesi v roce 2002 po dokončení digitalizace telefonní sítě.

Máte místo pro ty, kteří ztratili uplatnění? Inzerujte na Prace.cz a jednoduše najděte někoho, kdo se práce nebojí. Ročně tu na inzeráty odpoví skoro 2 miliony lidí.

S překotným rozvojem technologií bude zaniklých pozic zřejmě stále přibývat. Vždyť kdo by dnes potřeboval obsluhu cyklostylu, písařku na psacím stroji nebo opraváře telefonních budek?

 
Sdílejte