Jak na izolaci? Úkolem hádky je najít kompromis. Na televizi klidně mluvte

Alena Slezáčková je psycholožka, která se ve svém Centru pozitivní psychologie specializuje na výzkum kvality života, životní spokojenosti a podporu pozitivního prožívání. A jestli se nám v současné situaci něčeho nedostává, tak je to právě trocha pozitivity a spokojenosti. Jaké jsou tipy, jak karanténu zkříženou s home office zvládnout?

Zná psychologie situaci, ve které jsme se nyní všichni ocitli – tedy dlouhodobý pobyt v uzavřeném prostoru bez možnosti „dekomprese“?

Podobnou situaci, jakou zažíváme, opravdu studovaly výzkumy. Dobrovolníci, kteří se jich účastnili, byli uzavření do izolovaných jednotek až na celý rok.

Získali jsme z nich návod, jak karanténu zvládat?

Závěry experimentů ukázaly na několik oblastí, na něž bychom se měli zaměřit. První je nerezignovat na denní rytmus, na který jsme zvyklí. Nepodlehnout pokušení vstávat pozdě, pracovat, kdy se nám zrovna zachce, a být vzhůru dlouho do noci. Při práci v karanténě je tedy nejdůležitější udržet si pravidelný režim. Pravidelně vstávat, jíst, začít pracovat se začátkem obvyklé pracovní doby a taky umět práci ukončit a začít se věnovat sám sobě a rodině. Druhá zásadní věc je udržovat kontakty. Dnes je to díky telefonům, e-mailům a sociálním sítím naštěstí jednoduché, ale neměli bychom na to zapomínat. 

Karanténa nám ale také přináší opačný problém, tedy nutnost sdílet uzavřený prostor s rodinou, kde je těch kontaktů naopak až moc.

Ano a tady je také velmi důležité se domluvit na respektování času, kdy jsou rodiče „v práci“ a kdy už jsou zase „doma“. Chápu, že to může být složité, zvlášť když jsou v rodině malé děti. Celkově je současná situace na vztahy v rodině takovou zatěžkávací zkouškou. Testem, kolik v sobě máme tolerance, schopnosti odpouštět a vžít se do situace našich blízkých, kteří si prochází tím samým co my. 

Měli bychom se snažit za každou cenu držet pohodu? Nebo má smysl občas upustit páru a trochu se pohádat?

Situace, kterou prožíváme, s sebou nese velkou míru nejistoty, která vede k napětí a podrážděnosti. Než to napětí v sobě dusit, je lepší ho občas upustit. Ovšem umět se dobře pohádat je svým způsobem umění a psychologie přímo rozeznává takzvaná „pravidla konstruktivní hádky“. Ta stanoví, že se při hádce musíme vyvarovat vulgarit, obviňování druhých z našich vlastních pocitů a především zevšeobecňování a vytahování kostlivců ze skříně. Argumenty typu „ty vždycky...“, „já bych nikdy…“ nebo „to je přesně jako tenkrát...“ nemají v hádce co dělat. A už vůbec v ní nemají co dělat komunikační podpásovky typu „jako bych úplně slyšel/a tvou matku / tvého otce“. Konstruktivní hádka musí být zaměřená na jednu konkrétní věc, která je příčinou sporu a potřebujeme si ji vyjasnit. A pozor – cílem hádky není, aby ji někdo vyhrál a přesvědčil toho druhého, že má pravdu. Hádka má za úkol najít kompromis. Má pomáhat vyjasnit si názory a stanovit hranice, které bychom ve vztahu měli respektovat a nepřekračovat je.

Jak efektivně pracovat, když se vám kancelář přesunula domů? To se dozvíte v kurzu na Seduo.cz, který jsme pro vás otevřeli za zvýhodněnou cenu.

Co když jsme zavření o samotě? Je v pořádku, že si začneme povídat s televizí a nadávat počítači?

Mít puštěnou televizi je v pořádku, protože udržení kontaktu se světem je pro zvládání samoty zásadní. Klidně na ni mluvte. Cokoliv, co nám pomůže situaci zvládat, je v pořádku, ale nezapomeňte si od zpráv, sociálních sítí a telefonů odpočinout. Dnešní situace je paradoxní v tom, že zažíváme samotu fyzickou, ale samota psychická nám také může něco přinést. Být občas jen sám se sebou a se svými myšlenkami je důležité a pomáhá nám to utřídit si hodnoty, zamyslet se nad tím, jak budeme chtít fungovat, až současná krize pomine. Výzkumy ukazují, že krizové situace nám dávají šanci si uvědomit věci, které si jinak nepřipouštíme. Pokud je dokážeme zpracovat, může nucená samota naopak přispět ke kvalitnějšímu životu.

Jaké nároky na sebe můžeme v tomto prostředí reálně klást? Můžeme očekávat, že pojedeme v pracovním výkonu na 100 % a povedeme harmonický rodinný život, nebo se prostě máme připravit na to, že pracovní výkon půjde dolů a s rodinou se občas pohádáme?

Požadovat stoprocentní výkon samozřejmě nemůžeme. V dnešní situaci je velmi důležité umět se zaměřit na věci nezbytně nutné a ty ne tak zásadní umět odložit na jindy. Dokázat si odpustit neúspěchy a úspěchy naopak umět odměňovat. To platí v podstatě ve všem, třeba i ve vztazích. Prioritou by mělo být prožít spolu příjemný večer a dbát na dostatečný odpočinek a doplnění sil. Ne mít všude perfektně uklizeno.

Jak pracovat se strachem? Z nemoci, smrti rodičů, ztráty práce, zhroucení ekonomiky, krachu vlastní firmy a nemožnosti cestovat? Strachem z něčeho, co nemůžeme ovlivnit?

Strach má v naší evoluci velmi důležitou úlohu. Aktivuje náš organizmus, umožňuje nám rychle reagovat, pomáhá rozpoznat, jestli máme utéct, nebo bojovat. Dnešní situace je v tomto ohledu výjimečná, protože se z ní utéct nedá a pro boj s neviditelným virem nemáme dostatek prostředků. Je tedy snadné sklouznout do třetí podoby strachu, a to strachu paralyzujícího, který s sebou přináší zvýšený stres. Ale i s ním lze pracovat, i když je to složité. Nejdůležitější je vyhýbat se extrémům. Nesnažit se jeho příčiny ignorovat a předstírat, že se nic neděje, ale zároveň nepropadat panice a dojmu, že svět skončil a lépe už nebude. Svoje obavy bychom měli využít jako důvod k dodržování doporučení a opatření. Ve chvíli, kdy se přistihneme, že nám hlavou běží katastrofické scénáře a strach nás začíná ovládat, bychom se měli snažit ho regulovat.

Dá se to?

Ano, máme nástroje, kterými můžeme své emoce a myšlení ovlivňovat. Mezi nejúčinnější patří takzvaná „meditace všímavosti“. Není na ní nic mystického, jde o cílené zaměření naší pozornosti na to, co se s námi v tento okamžik děje. Odpoutání se od přemýšlení „co by bylo, kdyby“ a vrácení myšlenek do situace „tady a teď“. Uvědomění si běžných situací, jako například toho, že jsem nyní doma, v bezpečí, že sedím, piju čaj, cítím se dobře, všechno je tady a teď v pořádku. Schopnost vztahovat pozornost k sobě samým v daném okamžiku je velmi účinnou obranou proti strachu a nástrojem budování psychické odolnosti.

Existuje i podobně účinný nástroj, jak si rychle a spolehlivě ulevit? Třeba zařvat do peřiny? Nebo si pořídit boxovací pytel?

Klidně do ní zařvěte nebo si ulevte jakkoliv jinak, když to vám ani ostatním neublíží. Tyto metody snižování stresu mají jedno společné – ulevují přepětí duševnímu prostřednictvím tělesné činnosti. Napětí duševní a tělesné spolu velmi úzce souvisí. Domácí práce, cvičení, jóga, jakákoliv fyzická aktivita pomůže k úpravě dýchání, srdeční činnosti, vyplaví do těla antistresové hormony a tím nás celkově zklidní. Neměli bychom ale také zapomínat na omezování podnětů, které v nás stres spouští. Zvlášť když jsme zavření doma a o samotě, tak bychom se neměli neustále vystavovat zprávám o počtu nakažených a obětí epidemie. Jestli zjistíte, že tyto informace vaše myšlení a náladu negativně ovlivňují, naordinujte si „mediální dietu“. Omezte sledování médií třeba na dvakrát denně, na zprávy ráno a večer. Po zbytek doby se cíleně vystavujte příjemným podnětům. Poslouchejte hudbu, tancujte, zpívejte si, sledujete komedie, čtěte oblíbené knihy. Cokoliv, co ve vás budí pozitivní emoce a rozesměje vás. Kdo se směje, ten není ve stresu.

DESATERO PRO LEPŠÍ PSYCHIKU – PRO VÁS I VAŠE LIDI

1. Udržte si pravidelný režim.

2. Nevstávejte pozdě, nepracujte do noci.

3. Věnujte se sami sobě a rodině. Respektujte čas, kdy jste „doma“ a kdy „v práci“.

4. Udržujte kontakty s blízkými lidmi.

5. Když je to nevyhnutelné, klidně se pohádejte, ale hádejte se konstruktivně, o jedné konkrétní věci, která je příčinou sporu.

6. Zaměřte se na nezbytně nutné věci a ty nedůležité odložte na jindy.

7. Odpusťte si neúspěchy a úspěchy odměňujte.

8. Vyhýbejte se extrémům. Neignorujte příčiny strachu, ale strach regulujte (např. mediální dietou).

9. Zkuste „meditaci všímavosti“ – pilujte schopnost vztahovat pozornost k  sobě samým v daném okamžiku.Domácí práce a fyzická aktivita pomáhají k úpravě dýchání, srdeční činnosti a vyplavují antistresové hormony.

10. Cíleně se vystavujte příjemným podnětům. Smích pomáhá.

Sdílejte
 
Řešíte se svými lidmi dlouhodobý stres?
0