Ech! Přednášet před plnou aulou je přece zřejmá prověřenost. Jenže komunikovat s pasivními posluchači (zatím se toho na českých vysokých školách bohužel moc nezměnilo) a s aktivními kolegy, zákazníky a managementem firmy, je sakra rozdíl.
Když jsem začal dělat produkťáka v LMC, tak jsem se snažil klíčovým osobám (správně se má říkat stakeholderům) moc neodporovat. Ano byla má odpověď na otázku: Uděláte to nebo ono?
Časem, když jsem se sžil s firemní kulturou, se svou rolí produkťáka a konečně začal detailně rozumět svěřenému produktovému portfoliu, pochopil jsem, že říkat Ano je ošemetné.
Po prvních úspěšných Ano se požadavky na nové funkce a řešení začaly rychle množit. Najednou zjistíte, že:
Shrnuto, podtrženo, říkat dlouhodobě převážně Ano vede k výrobě složitého, křehkého a dlouhodobě neudržitelného produktu.
Ještě bych chtěl podotknout, že někdy odpovědi Ano předchází zákeřné povzbuzující: „To dáte, chlapi.“
Když už nešlo říkat Ano. Tak je logické, že jsem po čase začal říkat Ne.
Dost mi v tom pomohl známý článek na Intercom blogu. Nebo si přečtěte od Intercomu zdarma šířený e-book na téma Product management, který obsahuje podobný text. Vyjadřuje ho i úvodní obrázek tohoto článku.
Vytiskl jsem si od Intercomu tento publikovaný komiksový plakát Jak říkat Ne a nalepil na dveře. Nekompromisní Ne na požadavky „mimo mísu“, jdoucí proti prioritám atd., mi dost uvolnilo prostor k práci na podstatných věcech.
Po nějakém čase říkání Ne přestali někteří kolegové chodit s blbostma, protože věděli, že apriori řeknu Ne.
Vytvořil jsem si nerozlučnou dvojici slov Ne a Priorita. Na slova Ne a Priorita vznikla u některých kolegů lehká alergie, místy smíšená s arogantně agresivním nádechem odpovědi. Uff. Nemyslel jsem si, že dokážu takovou českou větu napsat 😉
Předcházet těmto negativním emocím je třeba trpělivou, průběžnou prezentací a vysvětlováním, co a proč v týmu děláme a kam směřujeme. V Agile developmentu dost pomůžou Customer dema a vizuální prezentace dosažených cílů.
Po dlouhodobých zkušenostech musím říct, že slovo Ne rozhodně patří do slovníku produkťáka. Jen hlavně řekněte, jaký k tomu máte důvod.
My produkťáci jsme přírodou naprogramováni, abychom měli na všechno jasně danou odpověď. Máme silný názor, je to naše přirozenost. Jenže „opravdu, ale opravdu“ to tak vždy není. I když si myslíme, že víme, proč říkáme Ne, vyplatí se nám říkat také Nevím.
Po více jak šesti letech v roli LMC produkťáka, když už fakt ve firmě rozumím lecčemu, si trochu jako Sókratés začínám uvědomovat, že čím víc vím, tím víc nevím. Takže vlastně nevím, jestli vím.
Zařadil jsem tedy do svého vyjadřování více slovo Nevím (vhodně doplněné o slovo Proč?). Nevím je přijímáno s větším pochopením. Překvapivě nejlépe, když opravdu nemám představu o řešení požadavku. Působím tak více lidsky, více autenticky. Na co si to taky hrát, že?
Zkusil jsem takový test na kolegyni, které často říkám Ne. Řekl jsem jí Nevím a dostalo se mi namísto odpovědi „No tak, prečo, no choď…“ nové odpovědi „No čo mám s tebou robiť, no dobre“.
Proč je třeba zeptat se Proč? Slovo Nevím vám umožní nic neslíbit. Díky Proč? získáte zpětnou vazbu, pochopíte úmysl, vyjádříte pochopení a zároveň působíte empaticky, lidsky.
Slovo Proč? je ze všech zde zmíněných slov pro produkťáky nejdůležitější. Odpovědi na něj vám umožní zjistit kontext a otevírají vám další možnosti vylepšení produktu. Ale o tom zase až někdy jindy. Proč? si zaslouží vlastní článek.
Dovětek: Úplně nejhorší slova, kterými můžete tazateli jako produkťák odpovědět, jsou: Možná, Později. Tím akorát naštvete všechny, protože to stejně neuděláte. Řekněte raději rovnou Ne.
Miroslav Žebrák