V předchozím zaměstnání mi trvalo relativně dlouho, než jsem se rozhoupala ke změně. Pořád mě brzdily tamní benefity: „Se šéfem si tykám, občas mi donese dortík ke kávě, spousta věcí je o domluvě, mám velkou míru samostatnosti, můžu si do práce chodit oblečená, jak chci…“
Říkala jsem si: v nové firmě to bude určitě více „formál“, asi těžko mi jen tak někdo donese koláč, nebudu mít tak velké pole působnosti – budu kontrolovaná, budu se muset přizpůsobit…
A pak jsem nastoupila do LMC. První den mě uvítaly koláčky k snídani a přátelsky naladěný tým. Ve firmě si tykáme, žádný dress code neexistuje, máme velkou míru samostatnosti a s tím i související míru zodpovědnosti.
Jako nově příchozí mě překvapilo několik věcí. Hned na začátku třeba to, že ráno lidé přichází s úsměvem na rtech (nebo se alespoň netváří nešťastně ani otráveně). V kuchyňce si vedle sebe připravujeme snídani či kávu a pohodovým rozhovorem pomalu vplouváme do pracovního dne.
Jedním z nejlepších benefitů v LMC je určitě čajovna, kvůli níž už ale nemůžu pít klasické „sáčkové čaje“, protože mé chuťové buňky dávají jasně najevo, že si zvykly na lepší. Supermarketovými čaji je prý již nemám obtěžovat.
Nastoupila jsem do týmu Employe Guidance (EG), tedy do samotného centra dění všeho. Paradoxem pak je, že si sama spravuji svůj cafeterkový účet, naklikávám dny, během kterých mám nárok na stravenky, vypisuju si dovolenou. Nikdo mi nekouká pod ruce, zda si to zadávám správně. To se váže k jedné z hlavních hodnot firmy, kterou je důvěra. Jejím dalším projevem jsou adminská práva v počítači, což též jen tak někde nebývá.
Člověk by řekl, že technika stále postupuje, monitor na stole navíc evokuje počítačový věk. A pak tu koncem měsíce sedíme, uzavíráme docházku a s pomocí tužky, papíru a excelu počítáme absence. Tolik k digitálnímu pokroku. ?
Poslední zajímavost souvisí s naší firemní kartičkou a její tyrkysovou stužkou. Na dálku poznáte, kdo je vaším kolegou, aniž jste se více seznámili. S jedním kolegou jsme se takto dali do řeči po cestě na tramvaj a po několika zastávkách uprostřed družného hovoru nás napadlo, že bychom se mohli vzájemně představit, což pro okolí mohlo působit lehce komicky.
Výše uvedené poznatky měly vzniknout na základě mého nováčkovství ve firmě. Nicméně než jsem se „dokopala“ něco sepsat, už jsem vyrostla ze zkušební doby a jsem vlastně takovým exnováčkem…