Marty do LMC před několika lety přinesl scrum. Dosud mi pamětníci říkají, že jeho dvoudenní workshop změnil celé firmě pohled na vývoj produktu, a tak jsme se následnými rychlými kroky přesunuli během pár měsíců na agile.
Poslední dobou jsme si ovšem začali uvědomovat nedostatky aktuálního nastavení. Jedním z kroků bylo i naše vyslání na Martyho londýnský workshop. Ač se ho účastnily etablované firmy jako Guardian, Trainline, Reuters, ESET či Allegro, bylo jasné, že agile nikdo z nás nevyužívá zcela naplno a že máme mnohé příležitosti.
Marty začal analýzou toho, co se obvykle děje. Myšlenky na inovace procházejí business casem, jsou zařazeny do roadmapy a posléze přiděleny produktovým týmům, které je realizují. Agile se dostává do rovnice až nakonec, vývojáři vidí myšlenku jako poslední.
Blbě je v tomto procesu hlavně roadmapa a zafixování řešení ještě předtím, než se dostane do produktu.
Zbytek workshopu byl věnován právě tomu, jak agile dostat výše a vytěžit z něj maximum. Marty delší dobu prosazuje tzv. dual track. Ten začíná zadáním cílů nikoli ve formě projektu (udělejte redesign), ale cílů (přineste o 20 % více konverzí). Produktový tým proto na počátku sbírá nápady, jak by to šlo udělat. Produkťák s UXákem a lead inženýrem posléze levně a co nejrychleji testují jejich životaschopnost ve čtyřech kritériích:
Do produktového backlogu následně padají pouze prověřené koncepty, které nemusejí být nejlepší, ale rozhodně jsou podloženější než první design. V takovém procesu údajně tráví produkťák 90 % na discovery a 10 % operativou. Do vymýšlení a návrhu se ve větší míře zapojují také vývojáři, protože mají v hlavách technologie, které produkt nezná. Týmy v Googlu jsou prý touto cestou schopné vygenerovat 2000 nápadů za rok a 500 jich zrealizují.
Myšlenka za tímto je prostá. První řešení nemusí být nejlepší a zjistíte to až po vývoji, což je drahé.
Pro ilustraci toho, jak může vypadat taková discovery, Marty doplnil video:
Zaznělo ještě několik věcí, o kterých byste měli vědět:
Pozor na „release and forget“. Čili produkt by se neměl spokojit s tím, že je věc venku, ale považovat ji za dokončenou, až když přinese požadovaný výsledek – do té doby se iteruje způsob řešení.
Do agile týmů se stále častěji dostává datový analytik, který nejen sleduje vývoj klíčových ukazatelů, ale pomáhá nalézt business příležitosti. Tato role může být mezi tými sdílená. Dokonce některé firmy vyčleňují Growth Hacking tým, který se zaměřuje pouze na zlepšování průchodu službou z pohledu konverzí.
Rapid Response, neboli lidé vyčlenění na údržbu a zabíjení brouků, bývají často nováčci, aby se seznámili s produktem the hard way.
Posledním zajímavým konceptem, zejména při práci na velkých projektech, je práce s referenční skupinou. Marty doporučil vytvořit uskupení 6 – 8 zákazníků, kteří nový produkt potřebují nejzoufaleji. S nimi podepište dohodu, že pokud to vyvinete a uspokojí to jejich potřebu, koupí a dají referenci. Můžete k nim pravidelně chodit pro zpětnou vazbu, musíte je plně uspokojit a ještě nadchnout, což indikuje, že i dalším se to bude líbit. Číslo vychází z průzkumu Microsoftu, který se ptal brzké většiny, kolik potřebují vidět referencí, aby koupili, a odpověď zněla šest.
Celkově vzato bylo to výživné a pro člověka z firmy jedoucí na agile vysoce inspirativní. Přesto zavedení takto velkých změn si podle mého vyžádá Martyho přítomnost, jelikož zasahuje do oddělení napříč firmou.
Nakonec ještě jedno video, jež si budu dlouho pamatovat a které vystihuje podstatu dual track přístupu. Pablo Picasso na svých obrazech postupně měnil ve svých obrazech mnohé, z první verze tam toho moc nezbylo. Stejně tak je to i s produkty: na počátku máte směr, ale na nejlepší řešení musíte přijít hledáním.
Knihy
Doporučuju sledovat majitele a produkťáky těchto firem, které mají silné produktové týmy:
Adam Hazdra