Easytask bylo tržiště freelancerů. Potřebujete-li plakát, webovky, překlad nebo analýzu, našli jste na něm správného odborníka, obvykle do pár minut. Postavil ho pro nás Filip Dřímalka v roce 2013 a do konce roku 2016 ho provozovala jeho firma EF1. Letos v lednu jsme zvýšili investici a produkt si převzali.
Díky zvýšené investici jsme oslovili přes tisíc firem, v několika stovkách jsme byli na schůzkách. Brzy ale bylo jasné, že dá hodně práce přesvědčit firmy o výhodách delegování. Některé měly rámcové smlouvy s agenturami, takže nepotřebovaly změnu. Většina sice agentury neměla, ale se startem delegování měly spojenu řadu obav. Zadání cizímu člověku bude zdlouhavé … Nezná naše systémy … Co když kvalita nebude, jak si představuji? Zkrátka jsme celkem rychle rozkryli, že vybudování portfolia, které by přineslo obrat potřebný alespoň k break-even, je otázkou několika dalších let.
Před pár měsíci jsem se na toto ptal, teď už mám jasněji. Dokud jsem se na věc díval z pohledu své divize – businessu Vybočit, který se zabývá svobodnějšími formami práce – došel jsem k tomu, že jde o jednu z největších možných příležitostí a že tedy nemá smysl Easytask zavírat. Pak jsem se na to ale podíval přes otázku: „Co je nejlepší pro LMC?” Rázem mi bylo jasné, že inovační rozpočet není nafukovací a že máme příležitosti, které umožní rychlejší růst. V tu chvíli bylo jasno.
Dříve bych udělal hloubkový průzkum chování klientů. Dat jsme měli spousty a insightů o chování zákazníků také. Dlouho nám ale chyběl celkový model reálného chování, běžného denního provozu specialistů, kterým jsme prodávali. Nerozuměli jsme dost svým zákazníkům. Dříve bych také sepsal tiskovou zprávu z budoucnosti, jak to dělá s novými věcmi Amazon. To perfektně sladilo tým a umožnilo opravdu hlubokou diskusi nad drivery a bariérami.
Dříve bych hledal nadšené referenční příklady používání, jak radil Petr Adámek. Nespokojil bych se s „jo, dobrý”. Prodal bych nejosekanější verzi služby za přemrštěnou cenu, abych viděl podstatu hodnoty. Pak bych udělal pilot s dvěma desítkami firem, na jehož konci bych chtěl vidět nadšené tváře a doporučení dalším. Měl bych jistotu, že tam je veliká hodnota, nespoléhal bych, že se to zlepší. V tomto směru je pro mě velkou inspirací Honza Nehasil, který přesně takto dělá Seduo.cz. Více bych konzultoval strategii a informace s lidmi, kteří v téhle situaci už byli a mají za sebou pár startupů.
Stejně bych udělal řečení si o investici. Pokud bychom to dál pytlíkovali ve třech lidech jako v roce 2016, podstatné bychom se možná nikdy nedozvěděli. Takhle na to nastoupil tým 9 lidí a za 7 měsíců bylo jasno. Měl jsem loni trochu přehnaná očekávání o tom, kam můžeme Easytask posunout. Základní úvaha, že po třech letech je čas do toho říznout, však byla zdravá a stojím si za ní i dnes. Ohromně nám pomohlo řízení přes pondělní a páteční Radical Focusy. Všichni jsme věděli, kde jsme, co potřebujeme udělat a vzájemně si pomáhali věci dotahovat.
Autonomie lidí v týmu a jejich rozvoj pro mě byly klíčovými principy. Každý měl zodpovědnost za svou oblast a všichni ostatní na něj/ni spoléhali. Navrhnul jsem hned na počátku lidem, aby aspoň 30 min denně dali vzdělávání, protože v podobném počtu musíme zvládnout i vícenásobný provoz. A to neuděláte usilovnější, ale chytřejší prací. Záleží mi také na tom, aby lidi v týmu vyzrávali jako lidi – i s tím rizikem, že odhalí svůj plný potenciál a odejdou.
Zřejmě bych znovu napojil Easytask na interní fakturační systém a CRM. Byl to jeden z nejhorších projektů, co jsem kdy dělal. Ale když jsme to dotáhli, uvolnilo to ruce mně, produkťákovi, backofficu i účetnímu oddělení. Alternativou by bylo mít pomocníka, který by to po nějakou dobu dělal ručně, ale i tak by to zatížilo další oddělení. Dělal bych to jinak, ale zřejmě ano a opět i v celkem rané fázi. Dělal bych to kvůli složité administrativě spojené s provizním modelem.
Také bych znova rychle navrhnul zavření projektu, jakmile bych rozkryl vše potřebné a zjistil, že to nemá, co potřebujeme. Zavření je emoční peklo. Vy to víte, tým ještě ne; hodně se řeší, co se komu a kdy řekne; víte, že vrhnete lidi do velké nejistoty. Pak se to musí říct celé firmě a klientům apod. U Easytasku se to podařilo dobře, všem jsme našli nové uplatnění a zůstali, ale nemusí to tak být vždy, to je riziko, které je už na začátku inovace. Přesto bych to udělal znovu. Je to business.
Jedna věc je, že Easytask řešil problém celkem složitě. Abyste mohli delegovat, museli jste sepsat, co potřebujete. Pak posoudit nabídky a vybrat dodavatele. Pak si odřídit realizaci. Easytask k vaší roli specialisty či manažera přidal ještě náboráře a projekťáka, což je hodně náročné. A navíc to šlo pouze přes web a ještě komplikovaným způsobem.
Čili musíme hledat jednodušší způsob, jak si najít spolehlivého specialistu na projekt. Proto ostatně investujeme do projektu Profinaut, který také přináší databázi zkušených dostupných lidí (a většinu nejlepších dodavatelů z Easytasku). Zároveň je v mobilu, vidíte doporučení od vašich známých a můžete vybraným dodavatelům rovnou volat. Bez poplatků.
Samozřejmě si uvědomujeme, že trh projektové práce a freelancingu zatím není příliš velký, příliš neroste a stávají řešení nejsou špatná. A proto stavíme Profinauta spíše na hlubší myšlence, že lidé chtějí být oslovováni s nabídkami – ať už se jedná o projekty, úvazky nebo konzultace. Zkrátka trh práce se neustále mění a my hledáme lepší a lepší způsoby, jak vám zajistit práci, kterou budete mít rádi. Tohle dlouhodobé přesvědčení se po zavření Easytasku nepohnulo ani o milimetr.