Švarcsystém znamená to, že osoby vykonávají pro podnikatele běžné činnosti v závislém vztahu, přitom ale nejsou jeho zaměstnanci. Naopak vystupují jako samostatní podnikatelé, osoby samostatně výdělečně činné či živnostníci. Přitom formálně nejde o vztah pracovněprávní, ale obchodní. Celý tento systém tak připomíná legendární pohádku o Královně koloběžce, která si poradila s úkolem, jak přijet-nepřijet oblečená-neoblečená.
Hledáte opravdové zaměstnance? Největší šanci, že je najdete, máte s inzerátem na Jobs.cz a Prace.cz.
Proč je nelegální švarcsystém mezi podnikateli tak oblíbený? Je totiž výhodná pro obě strany. Pomocí švarcsystému si zaměstnavatel krátí daně a odvody na sociální a zdravotní pojištění, a to tím, že naoko odebírá služby od živnostníků, kteří ve skutečnosti pracují jako jeho zaměstnanci. Něco z toho, co zaměstnavatel na odvodech ušetří, může zároveň přihodit živnostníkovi, který si odvody i daně zaplatí sám. Jediný, kdo na celé takové situaci tratí, je tedy nakonec stát, který pomocí paragrafů nakonec švarcsystém zakázal. Ale nebylo to tak vždycky.
Odpočiňme si na chvíli od zákonných definic a podívejme se na vývoj švarcsystému v českém právu. V 90. letech byl totiž oblíbeným způsobem obcházení daní a odvodů. Navíc ho tehdejší litera zákona nezakazovala. Jeho název přitom nepochází z německého schwarz (černý), jak by se mohlo zdát. Označení švarcsystém je pozůstatek po benešovském podnikateli Miroslavu Švarcovi, který jako první tento „daňově výhodný“ systém používal ve velkém na začátku 90. let. Dokonce o něm jednal s tehdejší vládou. K jeho smůle neúspěšně, protože po změně zákona o zaměstnanosti byl švarcsystém sankcionován a jeho „vynálezce“ nakonec odsouzen na 18 měsíců nepodmíněně.
Odkaz benešovského podnikatele, který se po propuštění usadil jako poustevník u Slapské přehrady, žije i po desítkách let. Ročně kvůli švarcsystému přichází stát o desítky miliard korun a podle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí v tomto nelegálním systému pracovalo například v roce 2014 skoro 300 tisíc osob. A to i přesto, že sankce za jeho využívání jsou nemalé. „Pracující fyzické osoby (závislé OSVČ) se vystavují hrozící sankci až do výše 100 tisíc korun. Zaměstnavatelé pak výrazně vyšší. V případě podnikající fyzické či právnické osoby až 10 milionů korun, minimální pokuta přitom činí 50 tisíc korun. Sankce hrozí i v případě nedbalostního opomenutí zaměstnavatele, nemusí se tedy jednat o přímý úmysl,“ vypočítává advokátka Lucie Koupilová.
Zaměstnavateli za švarcsystém zároveň bývá doměřen doplatek na daních a pojistném včetně penále. A pokud zaměstnavatel zkrátil daň či jiné platby ve větším rozsahu, hrozí mu i trestní stíhání pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. Může přijít i o už vyplacené dotace či jinou finanční výpomoc.
Při posuzování švarcsystému vždycky záleží na konkrétním případu. Ten mají na starosti inspektoři Státního úřadu inspekce práce. Přesto je několik základních pravidel, kterými by se měly obě strany řídit, aby se vyhnuly riziku.
Osoba samostatně výdělečně činná (případně živnostník):
Švarcsystém vynechte a začněte kontrolou smluv.
Základem správného nastavení pracovněprávního vztahu je i správně připravená smlouva. Ta by měla definovat ucelené dílo, výsledek práce nebo jednorázové plnění. Zakotvit by měla nezávislost – tedy situaci, že OSVČ jako dodavatel se kdykoliv může nechat zastoupit se souhlasem odběratele. Ve smlouvě by naopak neměla být exkluzivita nebo konkurenční doložka. Smlouva by měla výslovně upravit, že OSVČ pracuje pro své jiné odběratele se souhlasem odběratele, se kterým tuto smlouvu uzavírá.
Nejen vzhledem k vysoké pokutě doporučujeme všechny zmíněné podmínky zákona plnit a švarcsystém neprovozovat. Jednak je to fér k ostatním podnikatelům, a pak – deset milionů je deset milionů.