Lucie a Jakub se poznali v práci. Seděli vedle sebe v kanceláři a měli i společné klienty. „To se nedalo. Kromě toho, že jsme spolu byli 24 hodin denně, jsme se občas nepohodli a zbytečně to narušovalo náš soukromý vztah. Rozhodla jsem se změnit práci s tím, že takhle už nikdy,“ říká Lucie, specialistka na HR marketing.
Nastoupila tedy do jiné firmy, kde se po pár měsících uvolnila zajímavá pozice, která se zdála jako šitá na míru jejímu partnerovi Jakubovi. „Bylo to na jiném oddělení, takže jsem ho po delší úvaze doporučila a on to výběrko vyhrál,“ vypráví Lucie.
Po nějaké době se s Jakubem vzali. Pracují spolu pořád, ačkoliv každý sedí v jiném týmu a dokonce i na jiném patře. „Spolupracovat v jednom týmu – to by dobrotu nedělalo, ale jak děláme každý jinde, tak se to úplně v pohodě dá,“ říká Jakub. Lucie ho doplňuje: „Zásadní nevýhody v tom nevidím. Naopak, ve spoustě ohledů je to celkem praktické – často spolu jezdíme do práce a z práce a když je potřeba něco zařídit, jsme daleko flexibilnější.“
A co nějaké doporučení, jak zvládnout být s životním partnerem ve stejné firmě? „Je dobré se doma co nejméně bavit o práci, vlastně pokud možno vůbec. Naštěstí máme hodně kamarádů i mimo firmu, takže ani náš volný čas se netočí kolem práce,“ říká Jakub.
Intimní vztah s kolegou nebo kolegyní navázalo někdy v životě podle průzkumu agentury STEM/Mark 40 % mužů a 27 % žen. Průzkum už bohužel neuvádí, jak vztahy dopadly a zda se nějak promítly do atmosféry ve firmě.
Podle tohoto průzkumu vzniká 80 % vztahů mezi stejně postavenými kolegy, u kterých to ostatní pracovníci většinou neřeší. Nově vzniklá energie dokonce může týmu i prospět. Horší to může být, pokud se podřízená osoba zaplete s nadřízenou. Takový vztah mohou ostatní kolegové vnímat jako nespravedlivě zvýhodňující.
Obecně vzato jsou však Češi k románkům na pracovišti velmi tolerantní, jak ukázala tři roky stará anketa portálu Prace.cz. Více než polovina (54 %) považuje vztah v práci za každého věc, pokud nenarušuje atmosféru v týmu. Dalších 17 % lidí uvedlo, že si toho, co spolu kolegové mají nebo nemají, nevšímá. A 12 % lidí informace o nových párech ve firmě dokonce uvítá, protože si rádi smlsnou na drbech.
V práci se seznámili i Tereza s Petrem. Pracovali pak spolu ještě asi rok a půl, než Terezu zlákala jiná nabídka. „Ze začátku jsme se to snažili tajit, ale ostatní si toho stejně časem všimli. Kolegyně na mě mrkaly na chodbě a ptaly se, jestli spolu s Petrem něco máme. Pak jsme jeden den přišli do práce ruku v ruce a rázem bylo po senzaci,“ směje se Tereza.
S Petrem pracovali v jednom open space a měli i velmi podobnou pozici. Dávali si proto pozor, aby svůj vztah nedávali okatě najevo a nepřiváděli ostatní kolegy do rozpaků. „Je samozřejmě trochu náročnější trávit s partnerem 24 hodin denně. V období čerstvé zamilovanosti ale není problém skoro nic,“ shrnuje Tereza.
To, že se páry seznamují na pracovišti, není nic extra výjimečného. Vlastně je to svým způsobem i logické – v práci spolu lidé tráví hodně času, přes týden dokonce více než s partnerem, kterého si našli mimo zaměstnání. Kolegy navíc často pojí společné zájmy nebo názory, což sbližuje a přispívá k přeskočení pomyslné jiskry.
Některé zaměstnavatele napadlo, že by bylo dobré navazování partnerství na pracovišti preventivně „zakázat“ – například v etickém kodexu s poukazem na to, že vztahy v práci mají být především profesionální. Zakázat dospělým lidem, aby si spolu rozuměli a zamilovali se do sebe, však samozřejmě nejde.
Žádnou oporu to nemá ani v zákoníku práce. Ostatně i zmíněné ustanovení v etickém kodexu by bylo v podstatě právně nevymahatelné. Podle judikatury Nejvyššího soudu nemůže být samotné navázání intimního vztahu s kolegou důvodem k výpovědi.
Navíc ne vždycky je to tak, že se lidé dají dohromady až v práci. To je případ Pavla a Petra, kteří spolu žijí už sedm let, ale pod hlavičkou jedné firmy pracují jako kolegové teprve rok. Sedí na stejném patře, ale v jiných týmech – každý má tedy vlastní klienty a projekty. Práce je hodně časově náročná, Pavel a Petr navíc bydlí 50 km za Prahou a denně dojíždějí.
„Náhodou je super, když můžeš s tím druhým dojíždět do práce a z práce. Na cestě spolu trávíme čas, který bychom jinak neměli. A můžeme probrat spoustu partnerských věcí,“ říká Petr. Další výhodou je, že oba mají pro zaměstnání toho druhého pochopení. „Nemusím doma vysvětlovat, v čem je ta práce náročná a proč jsem na konci dne unavený, protože jsme na tom víceméně stejně. To je velká úleva,“ shrnuje Petr.
A má práce s životním partnerem i nevýhody? Petr se chvíli zamýšlí. „Možná trochu ztráta soukromí. Pavel se mi může kdykoliv podívat do kalendáře, vidí, jaké mám naplánované schůzky a na jak dlouho. Partner mimo firmu by až takový detailní přehled neměl,“ usmívá se Petr.