Je to souběh více věcí. Ve firmách dnes můžeme vidět velký tlak na produktivitu, výkonnost a IT znalosti. Hodně manažerů a personalistů se domnívá, že starší člověk to takzvaně nemůže dát. Podle mě je to mýtus. Zrovna tak neplatí, že starší lidé se hůř učí. Je to spíš o jejich vlastním přístupu k učení se. Druhý problém je, že se ve firmách hodně hraje na týmy. Každý chce mít tým plný mladých, dynamických lidí a nechce si tam vzít někoho, kdo věkově nezapadne. Vznikají tak homogenní týmy a dochází k tomu, že se mladší lidé nemají od koho učit. Jasně, padesátníci jim nebudou ukazovat, jak se dělá online marketing, ale mohou je naučit věci, které jsou dnes na trhu práce vzácností. Třeba loajalitu, proaktivitu, příjemnou komunikaci nebo ochotu vzít na sebe zodpovědnost za výsledek.
Například v tradičních strojírenských a technologických firmách, které si vysoce specializované zaměstnance hýčkají a drží si je třeba 30 let. Pracovala jsem ve firmě vyrábějící výtahy a když mi na pohovor přišel padesátiletý technik, že u nás chce pracovat, byla jsem nejšťastnější personalistka na světě. Lidé 50+ se hodně prosazují také v oboru ostrahy a zabezpečení budov.
Napadají mě shared services centra. Na tyto pozice firmy většinou naberou juniory, které to po roce přestane bavit, a za velké peníze hledají další. Kdyby si tam rovnou vzali starší lidi a měli trpělivost je zaučit procesy, vydrží jim tam klidně deset let. Pokud firma nabídne příjemné podmínky, starší člověk tam rád zůstane a většinou nemá problém s tím, že dělá jeden typ operace celý den.
Určitý rozdíl tam je. Mám zkušenost, že starší lidé se staví do až přespříliš skromné role, působí jako prosebníčci. Naopak někteří mladí lidé mají zase tolik sebedůvěry, hlavně co se týká mzdových očekávání, že člověk někdy neví, jestli je vyrazit oknem, nebo dveřmi. Lidé 50+ se zaměřují spíše na to, co neumí než na to, co jim jde. Hodně se podceňují hlavně během vyjednávání o platu. Na druhou stranu se asi dá zobecnit, že starší lidé nebudou mít nehorázné platové požadavky, což může být další důvod, proč je zaměstnat.
To je těžké, ono to z nich nevytáhnete. Je to o přístupu obou stran. Za prvé si myslím, že je důležité, aby si personalista toho člověka vůbec pozval. A pokud si ho pozve, měl by si ujasnit, jak k němu bude přistupovat. Protože když si řekne. „No super, tomuhle chlápkovi je 55, nikoho lepšího tu nemám,“ tak s tímhle přístupem s ním pak bude i mluvit. Být na místě uchazeče, tak v takové firmě vůbec nechci pracovat. Důležitá je určitá pokora, která by ale měla být na obou stranách. Dělala jsem personalistku od svých 26 let a když přišel starší kandidát, taky mi to někdy dal pěkně „sežrat“, že v jeho očích nejsem tak zkušená, abych mohla nabírat lidi.
Odpovím otázkou. Stalo se vám někdy, že jste měli v týmu někoho mladého, kdo nezapadl?
Protože je to vždy o lidech. Zrovna tak můžete vzít někoho mladšího a modlit se, aby zapadl. V jedné z mých minulých prací jsme měli na zákaznickém servisu paní, která odcházela do důchodu. Měla jsem pocit, jako když mi odchází máma! Nikdo neměl takový mejdan a takovou spoustu dárků jako ona. Záleží hodně na tom, jaká je v týmu kultura. Pokud to mají postavené tak, že „jsme tu všichni mladí, strašní draci a víme všechno nejlíp“, tak tam by se starší člověk asi opravdu necítil dobře.