Odpovědi nejlépe získáte tím, když si o té pozici podrobně popovídáte s manažerem a pak i se členy týmu. Ptejte se na to, jak vypadá běžný den a jak to vypadá, když je hodně práce nebo stres. Když si o pozici nejprve popovídáte s kolegy, nebudete pak mít problém o ní mluvit s kandidáty a působit u toho přirozeně.
Může se vám stát, že vám manažer řekne, že na to teď není čas. Nenechte se odbýt. Jestliže máte najít kvalitní kandidáty a firmu kvalitně prezentovat, musí na to být čas.
Vašimi zákazníky jsou manažeři, které podporujete tím, že jim pomáháte s náborem. Proto potřebujete vědět všechno také o týmu, do kterého nabíráte. Jaký typ osobnosti v týmu chybí? Kdo tam dobře zapadne? Jakou má manažer dlouhodobou představu o rozvoji týmu?
Zjistěte co nejvíce také o manažerovi – jaký je? Je to mikromanažer, který stojí každému „za zadkem“ nebo takový, který zadá instrukce a očekává samostatnost a proaktivní přístup?
Spolupracujte s manažerem aktivně, a to v tom smyslu, že si projdete životopisy, z nichž vybíráte, a řeknete si, kde jsou jaká rizika nebo na co by se daného kandidáta zeptal.
S každým kandidátem si nejprve zavolejte. Snažte se být do telefonu uvolnění a usmívat se. To, jestli se usmíváte, nebo ne, je na druhé straně skutečně poznat. Dejte kandidátovi intonací hlasu a zdvořilostí najevo, že o něj máte velký zájem, ale že je nějaký proces, do kterého právě společně vstupujete. V tom procesu jste oba rovnocenní partneři. Proto věnujte prostor i otázkám a potřebám kandidáta. Zeptejte se například, co ho na pozici zaujalo a z jakého důvodu se chystá ke změně zaměstnání. Dejte najevo upřímný zájem.
Vést profesionálně rozhovor o pracovní pozici není lehké. Proto je dobré mít pevně danou strukturu rozhovoru tak, abyste věděli, kdy na co přijde řada a na nic jste nezapomněli. Můžete použít třeba následující strukturu:
Úvod ⇒ Motivace kandidáta ⇒ Pracovní historie ⇒ Ověření kompetencí ⇒ Bližší rozhovor o dané pozici ⇒ Otázky kandidáta ⇒ Mzda, nástup ⇒ Uzavření rozhovoru.
Nicméně ty jednotlivé části by na sebe měly navazovat plynule a nenásilně. Nejčastějšími zabijáky profesionality jsou fráze typu: Aha, děkuji a ještě bych se ráda zeptala… A dále se vás zeptám… Místo toho se rovnou zeptejte. Projevte upřímný zájem – jakmile se budete o kandidáta skutečně zajímat, budete mu klást přirozené otázky. Pozor ale na to, co je zajímavé, a co je skutečně užitečné pro vaše rozhodování.
Na závěr rozhovoru buďte strukturovaní. Jasně řekněte, že už víte vše, co potřebujete vědět a zeptejte se, jestli to kandidát vnímá stejně. Nezapomeňte uvést, do kdy se mu ozvete s výsledkem výběrového řízení.
A i kdybyste neměli informaci o tom, zda kandidát postoupí, nebo ne, do daného data ho kontaktujte. I kdybyste měli zavolat a říci: „Omlouvám se, ještě nemám žádné informace.“ A nakonec – telefonát je vždy lepší než e-mail.
Bořte svou profesionalitou a svými znalostmi mýtus o tom, že mladí personalisté jsou „nezkušená mláďata“, která nemají co rozhodovat o něčí kariéře. Vybudujete si sebedůvěru díky znalosti vlastních manažerů, jejich týmů a práce. Je to dřina, která se vyplatí.