Je to název kurzu, který jsem vytvořil jako jakousi testovací verzi produktu minulý rok. Byl jsem tehdy v situaci, kdy jsem si v prostředí velké korporátní firmy ověřil, že poptávka po tematických evergreenech firemního vzdělávání, jakými jsou adaptace na změnu, strach ze změn, efektivní komunikace, zpětná vazba, spolupráce nebo třeba autonomie týmů, je v prostředí dnes hojně skloňovaných agilních transformací téma, které lze uchopit i jinak než běžným způsobem. Vystudoval jsem teoretickou a evoluční biologii a dlouhá léta se zabýval studiem symbiotických interakcí v biosféře, tedy polopatě řečeno vlastně studiem spolupráce v přírodě. A díky tomu dobře vím, že evoluce je ve své podstatě nejlepší a nepřekonatelnou učebnicí neustálé adaptace na změnu, neuvěřitelně propracované komunikace a dokonalé souhry a spolupráce – ať už se na to podíváte z jakékoli úrovně. Obsahuje totiž tipy a triky sesbírané všemi formami života za poslední téměř čtyři miliardy let!

Souběžně s vědou jsem se hodně věnoval i vzdělávání – vyučoval jsem na třech univerzitách, vedl semináře a kurzy na desítkách středních škol po celé ČR, účastnil se několika vzdělávacích projektů a dlouho jsem se věnoval i popularizaci vědy. V byznysu platí, že mít dobrý nápad nestačí, musíte ho hlavně umět prodat. V popularizaci vědy a ve vzdělávání je to totéž. Poutavou myšlenku, byť je sebekrásnější, musíte umět dobře podat a zasadit do správného kontextu. Jakmile jsem zjistil, že dokážu propojit dva různé světy naprosto originálním způsobem, potřeboval jsem dopracovat základní nápad do podoby „proof of concept“. Tak vznikl kurz Biologie korporátu na platformě Naučmese.cz a jeho stejnojmenná interní verze pro Českou spořitelnu, kde v současné době pracuji. Oběma prošlo zatím kolem stovky lidí, kteří mi pomohli vyjasnit a vybrousit nosná témata. Ta jsem pak při různých příležitostech (konference, přednášky) dále otestoval na dalších zhruba dvou stovkách lidí z prostředí malých i velkých firem. Ve výsledku bych rád pomáhal lidem i firmám v jejich rozvoji z trochu jiné perspektivy, než jsou zvyklí. Prvním výsledkem je teď například spolupráce s online vzdělávacím portálem Seduo.cz nebo účast na podzimní NeKonferenci LMC.

Je to sice drobet zjednodušení, ale v podstatě ano. Ve svých vystoupeních, ať už pod jakýmkoli názvem a pro jakékoli publikum, doopravdy tvrdím, že v evoluci je klíč ke všem našim problémům. Aby taky ne – vždyť evoluce je kronikou veškeré zkušenosti, jakou kdy Život na téhle planetě zakusil. Pokud vás trápí nějaký problém, pravděpodobně už trápil tisíce generací vašich předků. A v takovém uvědomění je velká síla. Jednoduchý příklad: představte si expertního konzultanta s třicetiletou praxí. Víte, jakou má asi denní sazbu? Víc než velmi slušnou. Zkušenost firmy platí dobře a rády. A teď si vyneste takovou zkušenost na evoluční ose. Dejme tomu, že těch třicet let budou v našem měřítku tři milimetry. Evoluční zkušenost buněk na planetě Zemi by však v takovém případě byla dlouhá jako cesta z Prahy do Ostravy po D1! Chvilku nad tím uvažujte, je to neskutečné. Víte, za co utrácí firmy i jednotlivci horentní sumy, když si nakupují konzultanty nebo třeba kouče? Za větší perspektivu, nadhled. Evoluce nám dává nadhled přímo ultimátní a navíc na příkladech, které jsou lidem velmi blízké a snadno pochopitelné. Jenže je tu jeden háček – samozřejmě to potřebujete umět vykládat. Deset let studia odborné tematiky nenahradíte přečtením pár článků na Wikipedii, ani nenasuplujete kratičkou přednáškou či workshopem. Abych tedy odpověděl na položenou otázku: Když absolvujete nějaký z mých kurzů, nejspíš na nic nevyzrajete. Ale získáte nadhled, který vám pomůže podívat se na svět, vaše okolí, vaše vztahy i vaše problémy novýma očima. Ale to je většinou právě to, co pomáhá.  

Dnes je v oblibě rozlišovat profesní nuance mezi lektorem, mentorem a koučem. Osobně mi přijde legrační, že etymologický základ těchto tří přístupů k „průvodcovství“ jasně hovoří o tom, že my lidé potřebujeme ve svých životech všechny tři přístupy, a to právě v tomto pořadí: lektor byl ten, kdo zprostředkovával zkušenost zapsanou (vztah svět–já), mentor zkušenost osobní (vztah ty–já) a kouč zkušenost niternou (vztah já–já). Pomáhám lidem hledat cesty, ale kam se jimi potom sami vydají, už nemám v rukou. Ve své praxi pedagoga i lektora jsem se samozřejmě setkal s naprosto všemi typy reakcí – od zcela nadšených přes neutrálně znuděné až po zavile nesouhlasící. A jestli jsem někomu pomohl? Učit lidi o světě i o nich samých má krásnou paralelu v zemědělství: co činíte, činíte z okamžiku na okamžik podle toho, co okolnosti vyžadují. Ale s vizí na léta dopředu – a statný dub si snad přece jen vzpomene na semínko, z něhož kdysi vzešel. 

Jasně, že existuje! Neznáte snad Létající špagetové monstrum? O tomhle tématu se za poslední století a půl napsaly miliony stran papíru. Jako mladý nadšený vědec jsem si diskusí na téma evoluce vs. stvoření s pravověrnými fundamentalisty všeho typu užil dostatek – a je to mimochodem vynikající lekce asertivity. Jen v krátkosti: Na lidi, kteří v evoluci nevěří, se nijak nedívám, protože věda je otevřený systém. Neříká, jak věci doopravdy jsou, ale jaké si myslíme, že by být mohly. Věda vymýšlí pravděpodobné scénáře, nevolá po filosofické Pravdě. Vědecká metodologie není filozofická ontologie ani teologická nutnost. Položme si nicméně otázku, zda a do jaké míry vědě věříme. Vzhledem k tomu, že všichni používáme moderní techniku, zíráme na televizi a létáme letadlem, asi celkem dost. Přírodovědci se obecně hádají o konkrétních mechanismech, jakými vývoj jednotlivých linií probíhal, ale na samotném faktu, že Země je stará 4,6 miliardy let a život na ní existuje po většinu této doby, přičemž prochází fylogenetickým vývojem, se obecně shodnou a shodly miliony nejchytřejších lidí na planetě během posledních deseti lidských generací. Což znamená přinejmenším to, že jsme našli ale sakra dobrý scénář toho, jak to být mohlo.

Zeptal bych se asi takhle: Co si myslíte, že tady ještě nebylo? Jednou mi někdo namítl, že třeba internet, sociální sítě a networking. Tak jsem musel říct, že tohle vynalezly bakterie už před třemi a půl miliardami let.

Happiness management je dneska žhavé téma a pracovníci HR si budou muset pomalu zvykat, že lidé nejsou jenom baterky, které snadno dobijete nebo vyměníte. Žijeme sice v Matrixu, ale realita vypadá úplně jinak. Přečtěte si Roslingovu Faktomluvu, Sinekovo Lídři jedí poslední nebo Lalouxovu Budoucnost organizací. Chceme žít ve světě, který je lepší, ale hlavně na tom mít svůj podíl. Člověka si můžete koupit, ale to nechcete. Chcete si ho získat. Nemám nic proti hrnkům, ale hrnkem si mě ještě nikdy nikdo nezískal.

Pokud nemám napsat rovnou celou knihu, je to jednoduché: děláme stejnou chybu jako kdekoli jinde v našich vztazích. Jsme málo transparentní a špatně nebo málo spolu komunikujeme, nebo rovnou nekomunikujeme vůbec. Což je trapas, když si uvědomím, že miliardy bakterií jsou schopné se domluvit na tom, co potřebují, během mrknutí oka. Musíme si uvědomit, že klíčem k úspěchu v přírodě není kompetice, ale spolupráce.  

To víte, že dají. Už Darwin definoval dva typy přirozeného výběru – výběr přírodní a výběr pohlavní. Celá evoluce je o vztazích a o sexu. Diplom z evoluční biologie by člověka z fleku mohl pasovat do role vztahového kouče – tak třeba kolik toho takový biolog ví o manipulaci mezi pohlavími! S oblibou vždycky říkám, že psychologie (kterou mám moc rád) je jen svrchní slupka cibule. Pod ní leží fyziologie a ještě pod ní fylogeneze. Když umíte číst v přírodě, víte, jakou cenu má efektivní komunikace a spolupráce. Zároveň ale víte, že svět není černobílý a co všechno se takovému ideálu může postavit do cesty. Díky tomu jste pak tolerantnější k názorům ostatních. Stejně tak k chybám, které všichni děláme, a ke strachům, které si s sebou nosíme. Máte totiž nadhled. 

Měl jsem to štěstí potkávat se s mnoha neuvěřitelně chytrými lidmi z nejrůznějších oborů. Mnozí z nich byli nejen chytří, ale skutečně moudří. Ve chvíli, kdy zjistíte, že biologie, chemie, fyzika, matematika, filosofie, a dokonce i ta teologie jsou jen různými zrcadly toho, jak se lze dívat na svět, do něhož jsme se narodili, dojde vám, že tím nejcennějším je skutečně NADHLED. Ano, platím hypotéku a společně se ženou řešíme, kdo bude večer dělat večeři a uspávat děti. Rozčiluje mě MHD i spousta věcí v práci. Ale četl jsem Gilgameše, Vergilia, Machiavelliho, Nietzscheho, Darwina, Zikmunda s Hanzelkou i Harryho Pottera. Vím, jak fungují těla všech organismů, které vidíme i nevidíme. Znám příběhy jejich zrození a vývoje. Takže excelové tabulky a neplodné meetingy mě nestresují tolik jako mnoho mých kolegů. Jsou pro mě jen nejsvrchnější slupkou cibule Života. A nesporná výhoda je mimo jiné právě v tom, že mám v hlavě bambilion příběhů, jimiž večer uspávám ty děti.

Hahaha… to jsem rád, že to zbylo až na poslední otázku. Nevím. Nemám nejmenší tušení.