Takže od pondělka…

Se vzděláváním je to trochu jako s hubnutím nebo snahou přestat kouřit. Řada lidí by se k tomu ráda odhodlala, ale nenacházejí ten správný impuls.

Průzkum pro Seduo.cz se mimo jiné ptal lidí, kteří se v posledním roce nevzdělávali. Co jim v tom bránilo? Tyto tři odpovědi zaznívaly nejčastěji. Dobrou zprávou je, že první dvě má do velké míry v rukou zaměstnavatel:

1. Je to časově náročné

2. Chybí mi na to peníze

3. Mám hodně jiných aktivit

Chybí jim čas i vytrvalost

38 % lidí je zvyklých se během roku vzdělávat. Většina z nich to dělá dobrovolně a ráda, protože ve vzdělávání vidí příležitost se profesně a osobnostně posouvat.

Poměrně hodně lidí (36 %) pak tvrdí, že vzdělávání považují za přínosné, ale nevěnují se mu. V průzkumu říkali, že na to nemají čas ani peníze. Přiznávají však, že chyba je i na jejich straně – schází jim disciplína a vytrvalost.

Patří sem dva typy lidí:

• Váhaví střelci. Nejsou spokojení v současné práci, ale novou si zatím nehledají. Necítí motivaci učit se něco nového. Třeba proto, že to po nich zaměstnavatel nechce.
• Nesebevědomí. Prošli si negativním zážitkem, kdy narazili na své limity ve znalostech a dovednostech. Typicky se to týkalo angličtiny nebo práce na počítači. Nezatřáslo to s nimi ale natolik, aby se to pokusili změnit.

Do vzdělávání se tito lidé prostě sami nehrnou. Z pohledu HR však není až tak těžké je rozhýbat. Do vzdělávání se pustí, pokud budou vědět, že znalosti a dovednosti využijí v praxi. Tedy pokud získají tu správnou motivaci. Vzdělávání jim dodá nejen znalosti, ale i sebevědomí. V mnoha aspektech pak mohou ve firmě fungovat lépe.

» Čtěte dále: 3 firmy, které zavedly online vzdělávání. Co jim přineslo?

Dejte mi s tím pokoj!

Mnohem horší pořízení je s lidmi, kteří se nevzdělávají a ani o to nestojí. Podle průzkumu jich je 26 %. Tyto zaměstnance vzdělávání otravuje, nevidí v něm žádný smysl a myslí si, že je to jen dobrý byznys pro někoho jiného.

Patří sem převážně lidé pracující na nízko kvalifikovaných pozicích. Myslí si, že všechno podstatné pro práci už umí a pokud ne, naučí se to za pochodu. Vzdělávat se budou, když jim to zaměstnavatel nařídí. Anebo pokud bude hrozit, že o práci přijdou.

Porovnání s EU: Češi na tom nejsou zle

A teď dobrá zpráva. Češi na tom v porovnání s jinými zeměmi Evropy nejsou vůbec špatně! Podle statistik Evropské komise se v průběhu roku vzdělává 45 % lidí. A Češi jsou v tomto ohledu dokonale průměrnými Evropany:

Jak může HR odstranit bariéry vzdělávání ve firmě

Spousta lidí je vzdělávání otevřená, ale nevěnují se mu. Jako nejčastější důvod zmiňují nedostatek času a/nebo peněz. Také říkají, že potřebují ten správný impuls. Zkuste jim ho nabídnout:

• Čas a peníze. Tyto dva „nástroje“ držíte jako zaměstnavatel v rukou. Na vás je i to, abyste je lidem „doručili“. Říkají zaměstnanci, že nemají na vzdělávání čas? I ti nejvytíženější si mohou alespoň jednou za čas pustit online kurz. Měli by však vnímat, že je v tom šéf podporuje a umožní jim to v pracovní době.
• Motivace. Tou největší je, pokud zaměstnanci vědí, že nabyté znalosti a dovednosti uplatní v praxi. Tedy že je podpoříte ve vzdělávání, které jim pomůže v každodenní práci. Mohou to být počítačové nebo jazykové znalosti, stejně jako soft skills. Řada lidí se stydí přiznat, že něco neumí. Nepřijdou s tím za vámi. V práci se pak některým situacím vyhýbají a nevyužívají svůj potenciál naplno.
• Pro každého, ale ne pro všechny. Nahnat všechny zaměstnance na jednotnou sérii povinných kurzů nebude fungovat, i kdyby byly nejlepší a nejdražší na trhu. Lidé mají o vzdělávání různé představy, a to nejen o náplni, ale i o jeho průběhu. Někomu vyhovují kurzy, kde se potkají naživo s lektorem, jiní dávají přednost videokurzům nebo podcastům, které si pustí, když mají čas. Třeba v mobilu.