Agilní vývoj v agentuře vypadá moc hezky, když je potřeba vyhrát tendr. Klient slyší pojmy jako: rychleji, pružněji, změnové požadavky i v pozdějším stádiu vývoje. Problémem bývá, že si klient jen těžko uvědomuje další věci, jako jsou společná odpovědnost, time & material, prioritizace či MVP.
Většinou to dopadá tak, že má klient určitý budget a deadline a za to požaduje nějakou dodávku podepsanou ve smlouvě, což je typický vodopád (kdy se vyvíjí postupně v sekvencích, tedy neagilně). Agentura to pak rozdělí na iterace a nějakým způsobem s tím pracuje, napůl agilně, napůl vodopádem.
Podle toho to pak také dopadá. Jsou ale i výjimky, kdy klient na plný agilní vývoj přistoupí a pak můžete skutečně počítat s tím, že výsledek přináší hodnotu oběma stranám. V ČR je těchto klientů zatím hodně poskromnu, ale vypadá to, že se blýská na lepší časy.
Práce na agilních projektech v agentuře je různorodá, každý projekt je jiný, a tak si můžete zkusit více přístupů. Rizikem je však vždycky klient, kterého se snaží agentura natlačit do role product ownera, aniž by klient chápal, co má dělat a co agile jako takový obnáší. Vznikají pak největší tahanice o to, kdo za co může.
Je však skvělé, že se práce nestane stereotypem, protože se projekty střídají zhruba po 6 – 12 měsících. Když se navíc začnete nudit, můžete přecházet mezi týmy a klienty, jak je zcela běžné.
Říká se, že agilní vývoj se nejlépe aplikuje, pokud máte vlastní produkt a nemáte externího klienta. Takhle to funguje u nás v LMC. Jsou tu produktové týmy, kde si každý řídí vývoj po svém. Jsou tu týmy, kterým vyhovuje Scrum, jiné zase používají Kanban. Každý tým má svého delivery managera, product managera, UX designera, vývojový tým a další podpůrné role.
Ve velké míře je podporována myšlenka stabilních týmů a týmové autonomie. V našem týmu se řídíme dual-track agile, což je skvělý přístup s ohledem na koncepční věci, kdy je čas na otestování hypotéz ještě před vývojem. Podpora od vedení je však to, co dokáže posouvat firmu jako celek.
V interním vývoji je rizikem to, že se brzy může stát stereotypem. Tým může ztratit „drive“ a výsledkem pak bývá menší commitment a velocity týmu. V interním vývoji přece můžete vždycky deadline trochu posunout.
Věřím, že agile se dá dobře implementovat jak v agentuře, tak ve společnosti na interních projektech. Je důležité si uvědomit, že agile nejsou jen metodiky a techniky, ale mindset, změna, kterou musí projít celá firma. Pokud se to podaří, je jedno, v jakém prostředí jste. Je to hlavně o lidech a jejich přístupu.
Každý člověk je jiný, takže určitě neexistuje jednoznačná odpověď. Já osobně doporučuji vyzkoušet toho co nejvíc a pak zhodnotit, komu co vyhovuje. Z mé zkušenosti je agilní vývoj v agenturách velká výzva a je vhodná pro ty, kteří se chtějí na změně podílet, ne interně, ale hlavně externě s klienty. Stáváte se koučem, transformátorem a to může být určitě výzva. Na interním produktu je zase větší možnost se seberealizovat interně, můžete si věci spíš víc zkusit, aplikovat do skutečných produktových výzev.
Pokud jste firma, která aktuálně s agilním vývojem začíná a chce se posunout, pak hledejte člověka, který se chce realizovat v oblasti koučinku a agilních transformacích. Pokud jste firma, která má tohle za sebou, spíš přitáhnete lidi, kteří si chtějí prohloubit znalosti o agilním vývoji a dalších praktikách. Obojí je skvělá příležitost, jen to firmy většinou podceňují a dělají ze sebe něco, co nejsou, aby přitáhly ty nejlepší… Vede to pak bohužel jen k tomu, že najmou právě ty, kteří chtějí prohlubovat svoje znalosti, ne ty, kteří touží po tom změnu vést.