Počátkem roku jsem v LMC přesídlil do nové pozice tzv. Business Ownera. V roli produkťáka Jobs.cz mě nahradil Marek Cais, náš UXák, čímž potvrdil mou úvahu z World Usability Day 2015, kde jsem říkal, že UXáci jsou hrozně blízko inovacím a produktovému vývoji, a že se k tomu stejně pomalu posouvají.
Business Owner je u nás člověk zodpovědný za výkon a strategii určité části firmy, například jobboardů. Můj business v tuto chvíli neexistuje, musím ho vymyslet. Bude se zabývat netradičními formami práce jako je volná noha, zkrácené úvazky, přivýdělky, kde pozorujeme jasný vzestup. Mám za úkol vymyslet jednu či více služeb, které za pár let budou velké a posílí naši pozici na trhu.
S tímhle se čas od času setkám a většina lidí tomu přikyvuje. Sám tomu ale nevěřím. Vytěžit dobrý nápad dá práci, stojí to čas a peníze. Dobrý nápad staví na insightu, který ostatní nevidí (nejotevřeněji o tom mluví Thiel v Od nuly k jedničce). Zároveň to není módní věc, ale delší dobu udržitelná potřeba, zákazníci to řeší tak zoufale, že vám dají peníze nebo aspoň dost času… To musíte být sakra zkušení v oboru, nebo mít veliké štěstí na nápad, aby vám to vyšlo.
To ale neznamená, že neustále nehledám další a další cesty, jak to celé zjednodušit, zlevnit a zrychlit. Pár věcí se mi osvědčilo, tady je komentovaný průvodce.
Jedna z prvních věcí, kterou jsem udělal, bylo zadání několika analýz přes EasyTask, což je tržiště mikroslužeb, kde na vás čekají designéři, copywriteři, marketéři apod. Přiznávám, že EasyTask mám v LMC od ledna na starosti, ovšem službu jsem znal a používal i dříve a nikdy mě nezklamala.
A stejně jako jsem dříve nechal grafikem nasázet během dvou dnů za tři tisíce brožuru pro klienty, i v případě vymýšlení jsem měl za týden výsledek a stálo mě to pár stovek.
Nechal jsem si zpracovat otázku ohledně již fungujících služeb v zahraničí, největších investic v tomto oboru, nejzajímavějších lidí atp. Ozvalo se mi asi pět zájemců, kteří byli ochotni mi to zpracovat, mrkl jsem na jejich profily, dvě virtuální asistentky vybral a poslal jim pár trefných článků pro inspiraci. Dohodli jsme se, že mi pošlou prvních pár zdrojů, abych potvrdil směr, a do týdne jsem měl executive summary na čtyři strany, výběr trendů, investic a firem a taky tabulku top 50 zdrojů.
Zadal jsem pak takto ještě několik analýz a vždy s uspokojivým výsledkem. Nejenže jsem si udělal přehled a dostal kupu inspirace (znáte třeba Doctor on Demand?), ale pohled druhého člověka mi pomohl učesat, jak o tématu přemýšlím.
Podle mě je to efektivní (cena x výkon x čas) cesta ke spoustě námětů.
Tohohle mám za sebou spoustu a vy asi taky. Dělal jsem i širší skupiny (25 lidí) a to se mi nevyplatilo, ztráceli jsme hloubku. Nejvíce se mi osvědčila skupina 5 – 7 pečlivě vybraných lidí na jasně dané téma, například „Jak bychom mohli zvýšit XY“. Klidně i na delší dobu, čímž myslím hodinu či dvě s přestávkou. Fungovalo mi také na začátku vymýšlet každý sám, třeba 10 minut, a až poté sdílet a rozvíjet. Obvykle se snažím vytáhnout lidi mimo jejich pracoviště (Paralelní polis v Holešovicích mi zafungovalo skvěle), a když to jde, pak také míchám lidi z firmy a mimo ni kvůli sdíleným předsudkům.
Vždy jsem ale narážel na jaksi chybějící hloubku myšlenek. Zdálo se mi, že ostatní nemají kontext a že jde o nápady, které vás napadnou na první dobrou. Proto jsem se rozhodl to trochu pozměnit do formy týdenní výzvy.
Napsal jsem všem ve firmě, že vyhlašuju inovační výzvu, ať mi jdou pomoci vymýšlet – a že mohou něco vyhrát. Sešlo se mi šest týmů, celkem asi 25 lidí (tj. 10 % firmy!), kterým jsem představil palčivé potřeby, které mi vylezly z rozhovorů. Dal jsem jim týden a slíbil návštěvu The Chamber jako odměnu pro nejlepší nápad.
V průběhu týdne jsem se zájmem sledoval, jak se týmy scházely, a nezřídka za mnou někdo přišel s tím, že se mám těšit na prezentaci. Nápadů se pak sešlo asi dvacet, z toho jsem vybral tři rovnou na testy a další dva jsem musel ještě dotáhnout. Na práci byla znát větší hloubka: týmy strávily dost času analýzou cílovek a potřeb, nápady byly celkem kvalitní a nestálo mě to moc peněz.
Následně jsem to posunul ještě o kousek dál. Jelikož jsem tím identifikoval skupinu inovátorů, dohodl jsem s naším HR (kterému u nás říkáme EG, Employee Guidance) výpomoc právě z řad účastníků. Dohodlo se 20 hodin jako limit, dostal jsem pár tisíc na odměnu a lidem poslal stručný popis druhého kola testu jednoho z nápadů, kde už potřebuji pomoc se sháněním referenčních klientů. Ihned jsem našel dva dobrovolníky, s nimiž jsem vytvořil základní tým a pustili jsme se do práce. Vytvořil jsem jim sice práci nad úvazek, ale oni to vzali jako možnost dělat něco mimo rutinu. Za mě opět dost dobré, rychlé a levné.
Direct People mi dělali deep dive rozhovory, v tom jsou fantastičtí (zdravím Péťu a Míšu!). Trvalo to necelý měsíc a už během prvního sdílení zážitků a postřehů mě napadlo asi pět velmi silných věcí, které jsem prohnal prvním kolem testů (prošla zatím jedna, tři jsem zabil, jedna běží).
Ovšem nad zahájením standardního tří až šestiměsíčního inovačního projektu s agenturou, na jehož konci je hrstka otestovaných solidních nápadů, mám stále otazník. Přijde mi to v mé situaci zkrátka jako dlouhá doba. Sám jsem schopen nápady validovat ve zlomku tohoto času a vtahovat do toho kolotoče další vztahy, komunikaci atd., takže mi to aktuálně přijde spíše jako přibržďování než pomoc.
Proto mám v plánu využívat agentury spíše na specializované brainstormingy s lidmi, na něž nedosáhnu, případně na další výzkum, ale testování dělám uvnitř firmy.* Nic to ale neubírá na tom, že rozebírání postřehů z výzkumu v pětičlenné skupině bylo zatím nejkreativnějším okamžikem za poslední dva měsíce.
Rudolf Čihák z IdeaSense mi nedávno představoval IdeaMarkets, což je aplikace, kde mohou lidé z firmy vymýšlet nápady, hodnotit si je a hlasovat pro nejlepší. Funguje to na bázi akciových trhů, každý nápad má svou hodnotu, která se mění podle názoru skupiny. Obecně se mi to líbí, ale ve své pozici zatím nepotřebuju takové dělo a také se obávám, jaké bude procento zapojení lidí ve firmě s 230 zaměstnanci a jaká bude hloubka přemýšlení. Čili těch 20 aktivních si radši pozvu na přímou schůzku, než s nimi mluvit přes software. Každopádně v nějaké větší organizaci bych to asi zkusil, protože dobrých nápadů prostě není dost (a nejsou všude ani zdarma).
Tohle je první článek z minisérie o business developmentu a inovacích v LMC, který budu nadále postupně aktualizovat, poněvadž jsem přesvědčen, že jsem zdaleka nevyzkoušel všechno. Zároveň se ale domnívám, že už toho je dost, aby vám to pomohlo.
Plánuji ještě jeden text o testování hodnoty nápadů, což řeším průběžně, a další o jobs-to-be-done analýze, na níž nyní dělám.
Pokud vám tenhle článek pomohl či vás aspoň zaujal, nechte tady na oplátku komentář či vaši zkušenost. Také rád zodpovím otázky. Díky!
Dotazy a poznámky:
* Kuba Skupin z Etnetery měl poznámku, že „testování uvnitř firmy“ nemá relevantní cílovku. Já to myslím jako zkratku: stavím landing page, posílám na ně traffic z Facebooku a testuju konverze. Připravuju to tedy sice sám či s pomocí lidí ve firmě, ale test je to objektivní na velmi zacíleném publiku a s obhajitelným cílem. Více o tom příště.
Adam Hazdra