18 procent zaměstnanců trápí šikana. Jak jim pomoci?

Pouštět na kašlajícího kolegu záměrně klimatizaci, měnit mu přístupová hesla, aby nemohl pracovat, nebo ho dokonce fyzicky napadat. I to jsou projevy šikany na českých pracovištích. Jak časté tyhle případy jsou, kolik lidí volá na SOS linku pro zaměstnance a co s tím můžete dělat vy z pozice personalisty?

Šikana na pracovišti
Foto: Václav Jedlička

Pozitivní zpráva z posledního průzkumu spokojenosti a motivace zaměstnanců LMC JobsIndex je, že celkový počet frustrovaných pracovníků sice mírně vzrostl, ale počet vážných stížností naopak znatelně klesl. U nejzávažnějších případů dokonce došlo k poklesu o plnou 1/10. Ani přes toto zlepšení ale zatím nemáme důvod k velkým oslavám. 40 % dotazovaných se totiž svěřilo, že se na pracovišti v posledním půlroce opakovaně setkali s ponižujícím přístupem, a celých 18 % se ve stejném období potýkalo se šikanou.

Šikana a ponižování v práci je jev, který spousta firem bere pořád na lehkou váhu. Tvrzení „u nás se něco takového nemůže stát“ sice ulevuje mysli, ale taky omezuje schopnost vidět varovné příznaky. Zlehčování závažných poruch vztahů na pracovišti je nejkratší cestou k tomu, jak do problémů skutečně spadnout. Jakmile se totiž šikana objeví, je dost těžké s ní bojovat. A když ji necháme bez povšimnutí, může vyústit až do extrémních důsledků. Není to tak dávno, co českými médii proběhla zpráva o šikaně v automobilce, kde kolegové zavírali své spolupracovníky do beden a nutili je pít projímadlo. 

Linka důvěry pro zaměstnance

Na pracovišti je šikana obzvlášť nebezpečná, protože její oběť zpravidla nemá možnost z toxického prostředí hned odejít. Jakákoliv, i zdánlivě malicherná forma šikany je spojená s pocitem existenční nejistoty a dokáže přivést oběť do vážných psychických problémů nebo třeba podnítit užívání alkoholu či návykových látek. Může skončit i hospitalizací, pokusem o sebevraždu nebo v krajním případě smrtí. I s takovými extrémními případy mají zkušenosti Zuzana Rambousková a Dáša Najbrtová z firmy Familienservice, která pro firmy provozuje specializovanou linku důvěry. Jejich telefon prý v klidu nikdy dlouho nezůstává…

Jak často vám krizový telefon zvoní?

DN: Je to ve vlnách. Nejméně časté jsou telefonáty v klidných měsících během dovolených. Ve stresových obdobích před Vánoci a na začátku nového roku zvoní třeba pětkrát denně. Loni v létě jsme řešili závažný případ šikany, který skončil až hospitalizací.

Kolik telefonátů se týká přímo šikany?

ZR: V posledních několika letech se šikana, jinak řečeno komunikační a vztahové problémy na pracovišti, drží na druhém místě za partnerskými problémy. Z pracovních problémů je tedy nejčastější. Počet případů také neustále roste. Linku důvěry provozujeme od roku 2012 a každý rok zaznamenáváme nárůst hlášení těchto problémů zhruba o 20 %. Řádově jde o desítky telefonátů ročně. Jak ze strany zaměstnanců, tak pracovníků HR, kteří případy šikany řeší.

Pokud u vás na pracovišti šikana nehrozí a vaši zaměstnanci si prostředí chválí, dejte o tom vědět všem zajímavým kandidátům. Třeba díky prémiovému profilu na Atmoskopu.

S čím se na vás klienti obrací nejčastěji?

ZR: Šikana je dost široký pojem. Může jít o zdánlivé maličkosti, jako že zaměstnancům jejich nadřízený nebo kolega bezdůvodně odmítá poskytnout informace nebo podklady k práci. Řešili jsme taky případ, kdy nadřízený dal bývalé kolegyni bezdůvodně velmi špatné hodnocení, kvůli němuž pak nemohla najít zaměstnání. Pracovali jsme na případu, kdy pracovník pouštěl záměrně klimatizaci na kolegu trpícího alergií. Schovávají se věci, mění přístupová hesla v počítačích. Častý je bossing – šikana a ponižování ze strany nadřízeného – nebo mobbing, kdy na kolegu cíleně „útočí“ jeho spolupracovníci. Šikana mnohdy začíná zdánlivě nevinným humorem nebo ironií, kterou ale její objekt vnímá jako výsměch či ponižování. V mnoha případech jde ale o záměrný útok. Není to tak dávno, co se na nás obrátila paní, která nastoupila do IT oddělení jedné firmy, kde doposud pracovali výhradně muži. Od samého začátku jejího působení ji odmítali zapracovat, znemožňovali jí práci, bránili v přístupu do systému a všemožně znepříjemňovali život. Takových případů je celá řada a ani ty nepatří k nejzávažnějším. Šikana může mít podobu psychického i fyzického násilí, které končí v nemocnicích nebo u psychiatra

Vyskytuje se šikana někde častěji? Ve výrobních závodech? V podnicích, kde pracují agenturní zaměstnanci?

DN: Ne. Podle našich zkušeností i zkušeností dalších firem, které se prevencí šikany zabývají, je hlavní příčinou výskytu celkové klima ve firmě a firemní kultura. Vyskytuje se tedy všude. Ve výrobních podnicích, v administrativě, ve zdravotnictví, ve státní správě. Od kolegů ze zahraničních poboček víme, že stejné je to i v ostatních zemích. V Německu, Rakousku, Švýcarsku…

Jak se k takovému problému má postavit HR?

ZR: Nejdůležitější krok je připustit si, že se „něco takového“ může odehrávat i v naší firmě. Zároveň ale není vhodné okamžitě se do situace vrhnout a vyvolat konfrontaci. Ta se totiž zpravidla obrátí proti oběti.

Jak to? Když viník dostane výpověď, šikana by měla přestat, nebo ne?

DN: Je potřeba si uvědomit, že šikana se neobjevuje náhodou. Je to jev, který ukazuje na dlouhodobý stav na pracovišti, na neřešené problémy, které se hromadí. Něco takového nevyřešíte jednorázovým zásahem nebo personální změnou. Naši kolegové z Mobbing Free Institutu často pomáhají se změnami ve firmách i řadu měsíců.

To ale znamená, že oběť musí ve stejném prostředí celou tu dobu pracovat…

ZR: Závažné případy, jako je ubližování na zdraví, se samozřejmě musí řešit okamžitě. V dlouhodobých případech ale bohužel jiný způsob řešení neexistuje. Oběti celou dobu poskytujeme podporu, ve spolupráci s firmou zapojujeme do řešení nezávislé mediátory, vedení firmy a HR oddělení. I přesto končí naprostá většina případů odchodem oběti. Buď na jiné pracoviště v rámci firmy, nebo úplně jinam. DN: Jestli existuje nějaké obecné doporučení, jak se vyrovnat s šikanou, pak je to otevřená komunikace. Je potřeba o ní mluvit. U dlouhodobě neřešené šikany je jediným řešením odchod z prostřední, ve kterém se odehrává.

Jak jde šikaně předcházet?

R: Šikana ve velké většině případů vyplývá ze špatné komunikace ve firmě. Ze stavu, kdy se pracovník nemá na koho obrátit. Nastavení jasného rozdělení kompetencí a efektivních komunikačních systémů ve firmě je jedním z nejúčinnějších nástrojů, jak šikaně bránit. Může jít o zavedení funkce firemního ombudsmana, spuštění anonymní komunikační aplikace nebo krizové linky, jako je ta naše. Základem je, aby lidé přesně věděli, komu se mohou s problémem šikany svěřit, a byli si jisti, že se to neobrátí proti nim. DN: Pro personalisty je zásadní, aby se důkladně obeznámili s tím, co šikana je, jaké má projevy a stádia. Například Mobbing Free Institut pořádá sérii seminářů, které se na rozeznávání příznaků šikany a její prevenci zaměřují. Ze své zkušenosti víme, že se šikana dá efektivně eliminovat, pokud se ji povede zachytit v samém zárodku a řeší se s odborníkem.

Ať už se se šikanou na pracovišti potýkáte vy sami, nebo ji řešíte se zaměstnanci, můžete se obrátit pro pomoc na www.familienservice.cz. Případné problémy můžete odhalit i díky zaměstnaneckému průzkumu za pomoci chytrého robota.

 
Sdílejte