Ve firmě máme dva oddělené okruhy managementu. Jeden se soustředí čistě na byznys, druhý na firemní kulturu. Má na starosti vztahy, osobní rozvoj a pracovní prostředí. Oba typy jsou stejně důležité a oba se vyplatí. Vyvažujete tak byznys a vztahy.
Pokud to ve firmě skřípe, většinou se potvrdí staré přísloví, že ryba smrdí od hlavy. Šéf, který nedokáže motivovat své podřízené jinak než strachem a manipulací, prostě není dobrý šéf. Za vytváření příjemného prostředí ale nenese odpovědnost jen vedení, HR oddělení nebo Happiness Manager. Udělat si to v práci hezké a udržovat pohodu je úkolem každého a úsilí se také každému vrátí.
Celoplošnými strategiemi toho moc nezlepšíte. Pokud chcete mít ve firmě příjemnou atmosféru, měli byste si najít čas na každého jednotlivce. Když jsem nastoupila, zavedla jsem osobní setkávání, na kterých každý zaměstnanec mohl otevřeně říct, co ho trápí. Pak se uspořádalo jedno velké celofiremní setkání, kde každý mohl otevřeně či anonymně vznést svůj dotaz nebo připomínku k vedení. Mělo to obrovský úspěch. Začala tak vznikat důvěra, že se opravdu zajímáme o to, co jednotlivce či jednotlivé týmy trápí. Také se snížila tvorba domněnek.
Postupně jsme frekvenci setkání prodlužovali, protože se ve firmě začala ustalovat kultura, kdy se transparentně šíří informace a kdokoliv s čímkoliv může přijít, aniž by musel čekat na speciální meeting. Dnes nám z toho zbyla čtvrtletní posezení, kde se v krátkosti shrnou události a pak jdeme na pivo. Proč? Protože neformální prostředí dokáže povzbudit i kolegy, kteří by se jinak neozvali.
Mluvit o tom, co se nepovedlo, je stejně důležité jako chválit se za úspěchy. Jak management, tak zaměstnanci na to musí být připraveni a ochotni oprávněnou kritiku vyslechnout. Při našich prvních setkáních po přechodu na svobodnou firmu jsme zavedli instituci „horkého křesla“. Židle, na kterou usedá šéf nebo vedoucí týmu a během pěti minut musí na rovinu říct, co se za uplynulé období povedlo a co ne.
Informace se nemusí vyměňovat jen tváří v tvář. Používejte intranet, skupinové chaty, nástěnky nebo i dvířka ledničky v kuchyňce. Nám se vyplatilo průběžně informovat o dění ve firmě na online komunikátoru Teams. Neustálá informovanost v lidech rozpustila obavy o věcech otevřeně mluvit. Díky tomu o každém problému okamžitě víme a můžeme ho začít řešit dřív, než nám přeroste přes hlavu.
Není dobré se pořád jen hrnout kupředu. Po velkém dokončeném projektu nebo uzavření pracovního roku je dobré se sejít a oslavit ho. Poplácat se po ramenou, poděkovat. Nejen proto, aby se všichni cítili docenění. Oslava v průběhu roku je důležitá i kvůli tomu, že se pro vás vykonaná práce uzavře a vy můžete s čistou hlavou začít pracovat na nové.
Anebo ještě líp: úplně přestaňte rozlišovat komunikaci negativní a pozitivní. V normálním prostředí se nebere výhrada jako urážka a požadavek na zlepšení jako kritika. Na týmovém setkání ke konci roku jsme zavedli zvyk, že kdokoliv může komukoliv předat vzkaz, ve kterém mu napíše, proč si ho váží, co na něm má rád, a zároveň k tomu připsat „pomohlo by mi, kdyby…“ Věřím, že kritika by se měla předávat citlivě.
Dobře se to projevuje například na firemních akcích. Stejně jako většina aktivit, ani teambuildingy nejsou u nás povinné. Přesto míváme vysokou účast, i když se koná o víkendu. Jde o to, aby na akci nedorazil někdo, kdo tam být nechce. Zbytečně to otráví organizátora i lidi kolem.
Každá firma má určitou vizi a plán, jak se k ní dopracovat. Patří do něj spousta věcí, jako je vzdělávání, účast na seminářích, zapojení do firemního dění. Když se setkáte s kolegou, který zapojení (často bez důvodu) odmítá, má firma právo mu doporučit, ať zkusí štěstí někde jinde. Pokud je jediný, kdo se ve firmě necítí dobře, možná tam prostě nezapadá.
Abyste z nudné kanceláře vytvořili živý prostor, nemusíte rovnou bourat a malovat. Pro začátek stačí na zdi rozvěsit zarámované fotografie z firemních akcí, plakáty a nástěnky, kde si kolegové mohou nechávat vzkazy a oznámení.
Změny v prostředí kanceláří neuplatňujte plošně a vždy se poraďte s vedoucími jednotlivých týmů. Oni vědí nejlíp, co jejich kolegům vyhovuje. Ajťáci asi budou mít jiné nároky než kolegové z obchodu.
Když vymazlíte životní prostředí jednotlivých týmů, nezapomeňte na místo, kde se bude potkávat celá firma. Ideální je prostředí kuchyňky, kde se tak jako tak během dne vyskytne každý.
Možnost se v práci trochu protáhnout už není vyhrazená jen zaměstnancům firem jako Google nebo Facebook. Ne každé prostory se k vybudování tělocvičny hodí, ale na druhou stranu se nemusíte hned pouštět do budování krytého bazénu. Klidně si vystačíte s místností s ribstoly nebo hrazdou na protažení zad a s pingpongovým stolem.
Když chtěl náš ředitel pořídit všem zaměstnancům nová zdravá křesla, znělo to jako super nápad. Pak jsem se ale do tajů kancelářského sezení zahloubala a z průzkumu zjistila, že sebelepší židle nepomůže nikomu, kdo neumí správně sedět. Proto jsme se na kruhu firemní kultury dohodli, že s nákupem křesel počkáme. Místo toho jsem do firmy pozvala paní, která nám udělala seminář, jak sedět, protahovat se a pečovat o svá záda. A pak vidíte, kdo se k tomu zodpovědně postaví.
Pokud se o své zaměstnance dobře staráte, ukažte to i budoucím nováčkům. Vyberou si rádi právě vás. Sáhněte po prémiovém profilu na Atmoskopu, přiblížíte jim fungování vaší firmy a vyhnete se případnému nesouladu mezi vzájemnými představami.
Na Teamsu máme vyhrazenou rubriku, kam může kdokoliv navrhnout jakékoliv zlepšení kanceláří a ostatní o návrhu mohou hlasovat. Když nějaký návrh nasbírá dostatečnou podporu a vejde se do budgetu, zrealizujeme ho. Bez ohledu na to, jaké mám třeba preference já nebo pan ředitel.
Téměř před čtyřmi lety jsme zaváděli systém ROWE, tedy Result Only Working Environment. V podstatě to znamená, že do práce dochází každý podle své potřeby a jediným kritériem je odvedená práce. Brzy jsme ale narazili na problémy, protože takový přístup vyžaduje velkou sebedisciplínu a lidé na autonomii nebyli připraveni. Stávalo se nám třeba, že mladý kolega přišel po večírku do práce v jedenáct, a než začal pracovat, byly dvě odpoledne a ve čtyři zjistil, že na splnění úkolu potřebuje konzultaci kolegy, který zrovna odcházel domů. Nějaký čas nám trvalo, než jsme se se situací sžili, a v některých týmech se dokonce domluvili, že home office bude jen za odměnu. Postupem doby jsme si zvykli a dnes máme kolegy, kteří třeba dojíždí do práce jen na dva tři dny v týdnu.
Ne všechna doporučení jsou samozřejmě samospásná. Zkuste ale použít aspoň nějaké z nich, které se vám zamlouvá, a uvidíte, co všechno se změní.